MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

 

Fakulta sociálních studií

Katedra environmentálních studií

 

 

 

Sociální podnikání v ČR a jeho environmentální dimenze: případová studie firmy STROM

Bakalářská diplomová práce

 

 

 

 

 

 

Vypracovala:

Lenka Parkánová, učo: 143655

Imatrikulační ročník 2004

 

Vedoucí práce:

RNDr. Naděžda Johanisová, Ph.D.

 

 

Brno, květen 2008

 

Poděkování:

Za velmi cenné připomínky, milý a otevřený přístup upřímně děkuji RNDr. Nadě Johanisové, Ph.D. Jakožto vedoucí mé první diplomové práce nasadila vysokou laťku.

Poděkování patří také Ing. Jiřímu Markovi za čas, který mi přes své velké vytížení věnoval. 

 

 

Rozsah:

Rozsah textu této bakalářské práce včetně poznámek pod čarou a bez příloh je 16 984 slov.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Prohlašuji, že tuto práci jsem vytvořila samostatně a všechny zdroje, které jsem při jejím vypracování využívala, jsem uvedla v seznamu literatury.

 

 

 

 

V Brně, 9. května 2008                                                                          …..……………………

    Lenka Parkánová    

 

Anotace

Tato bakalářská práce se zabývá konceptem sociálního podniku a jeho možnou environmentální dimenzí. Zahrnuje tento fenomén do širšího teoretického i historického kontextu a zkoumá proces formování podoby konceptu  sociálního podniku v České republice. Její součástí je diskuse o současném chápání  společenské úlohy tohoto konceptu a o jeho environmentálních přínosech.  V práci jsou vymezeny různé úhly pohledu na sociální podniky, od nichž se odvíjí chápání jejich společenské funkce. V rámci ekonomie hlavního proudu jsou sociální podniky pojímány jako subjekty korigující tržní nedokonalosti. Někteří autoři spojení s radikální ekonomií vidí v tomto fenoménu stavební kameny nové, k přírodě i lidem přátelštější ekonomiky. Sociální podniky by měly generovat trojí přínos, tedy sociální, ekonomický i environmentální, a respektovat principy trvale udržitelného rozvoje. V nejaktuálnější podobě návrhu českých principů sociálních podniků je zahrnut lokální rozměr těchto subjektů sociální ekonomiky.  Součástí práce je případová studie firmy Ing. Jiří Marek – STROM. Firma je konfrontována se dvěma soubory charakteristik sociálních podniků a na základě analýzy podnikatelských aktivit jsou identifikovány její environmentální i sociální přínosy a jejich limity.

 

Klíčová slova:

Sociální podnik, sociální ekonomika, sociální ekonomie, ekonomie hlavního proudu, radikální ekonomie, ekologická ekonomie, environmentální dimenze, environmentální přínos, sociální přínos.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Abstract

This thesis deals with the concept of social enterprise and with its possible environmental dimension. It discusses the phenomenon in a wider theoretical and historical framework  and focuses on the process of defining social enterprise in the Czech Republic. This includes a discussion of the current understanding of the social role of social enterprise and of its possible environmental benefits. Different perspectives of looking at social enterprises which determine  views on their social functions are considered. The author specifies some different ways of understanding social enterprise functions. From the mainstream economics point of view social enterprise is a kind of patch on market failures. However some authors with a   radical economics perspective see social enterprise as a building block of a new economy which would be more friendly to human and nature. Social enterprises should create social, environmental and economic benefits and respect the principles of sustainable development. The current Czech definition includes an emphasis on the local/regional  dimension of social enterprise. A chapter  is dedicated to a case study of an enterprise called Ing. Jiri Marek – STROM. Two sets of social enterprise characteristics are employed to determine whether or not  or to what extent the firm has social enterprise characteristics. The environmental and social benefits of the activities of the enterprise  and their limitations are discussed. 

 

Key words:

Social enterprise, social economy, social economics, mainstream economics, radical economics, ecological economics, environmental dimension, environmental benefit, social benefit.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1.ÚVOD.. 5

1.1. Volba a představení tématu. 5

1.2. Cíle a výzkumné otázky. 5

1.3. Postup a metody. 6

1.4. Struktura práce. 6

2. CO JE TO SOCIÁLNÍ PODNIK A ČEHO JE SOUČÁSTÍ ?. 8

2.1. Sociální ekonomie, sociální ekonomika, třetí sektor 8

2.2. Subjekty sociální ekonomiky v historickém kontextu sociálního myšlení 12

2.2.1 Rozvoj družstevní, spolkové a nadační činnosti na našem území v 19. a 20. stol. 14

2.3. Vymezení sociálního podniku s důrazem na české prostředí 16

2.3.1. Normativní charakteristiky sociálního podniku. 17

2.3.1.1. Severoamerické pojetí sociálního podniku. 19

2.3.1.2. Britské pojetí sociálního podniku. 19

2.3.1.3. Evropské/kontinentální  pojetí sociálního podniku. 21

2.3.2. Definování sociálních podniků v České republice. 22

2.3.3. Právní formy a některé legislativní aspekty sociálních podniků u nás. 27

2.3.3.1. Sociální podniky jakožto právní subjekty neziskového sektoru. 28

2.3.3.2. Sociální podniky ukotvené v obchodním zákoníku a živnostenském zákoně. 29

3. PŘEDSTAVY O ÚLOZE SOCIÁLNÍCH PODNIKŮ.. 31

3.1. Sociální podnik v intencích ekonomie hlavního proudu. 31

3.1.1. Sociální podnik jako řešení nepřiměřených sociálních tvrdostí 32

3.1.2. Sociální podnik internalizující externality. 32

3.2. Role sociálních podniků dle environmentálně laděných autorů radikální ekonomie. 33

3.2.1. Sociální podnik v alternativních ekonomických vizích. 36

4. PŘÍPADOVÁ STUDIE. 37

4.1. Firma  „Ing. Jiří Marek – STROM“. 37

4.1.1. Představení firmy. 38

4.1.2. Majitel firmy. 38

4.1.3. Ekonomická situace firmy. 39

4.1.4. Činnosti firmy. 39

4.2. Firma STROM v kontextu charakteristik sociálního podniku. 41

4.2.1. STROM v kontextu charakteristik N. Johanisové. 41

4.2.2. STROM a principy sociálních podniků NTS C.. 42

4.2.2.1. Obecně prospěšný cíl, který je formulován ve stanovách nebo statutu. 42

4.2.2.2. Participace, demokratické rozhodování a sociální kapitál 43

4.2.2.3. Specifické financování a použití zisku. 43

4.2.2.4. Místní rozměr 43

4.3. Přínosy firmy STROM a jejich limity. 43

4.3.1 Sociální a environmentální přínosy. 44

4.3.2. Podnikatelská rizika. 44

5. DISKUSE. 46

5.1. Možnosti dalšího zkoumání 46

6. ZÁVĚR.. 47

6.1. Shrnutí 47

6.2. Zjištěné souvislosti 47

7. JMENNÝ REJSTŘÍK.. 52

8. SEZNAM UŽITÝCH ZDROJŮ.. 53

9. SEZNAM OBRÁZKŮ.. 57

10. PŘÍLOHY.. 59

 

1.ÚVOD 

1.1. Volba a představení tématu

V rámci svého studia se v současné době zaměřuji na dvě z hodnotového hlediska v lecčem protichůdné oblasti. Nejprve jsem se začala věnovat environmentálním studiím, kde jsem se poprvé setkala s kritikou ekonomie hlavního proudu[1] a měla možnost seznámit se s jejími alternativami. Přemýšlení nad ekonomií hlavního proudu mě dovedlo k přání poznávat ji v podobě, v níž je v současnosti vyučována na vysokých školách, a lépe tak porozumět nejen jí, ale i jejím kritikám. Při hledání tématu své bakalářské práce jsem logicky pátrala po něčem, co by bylo mému zájmu o ekonomii a její přírodě i lidem přátelštější alternativy blízké. Téma sociálních podniků, jakožto reálně existujících subjektů majících nejen ekonomický, ale i sociální a environmentální přínos, tuto mou představu splnilo. Dalším motivem volby tohoto tématu byla možnost dát své práci širší rozměr v podobě případové studie konkrétní firmy. Zvolila jsem firmu s názvem Ing. Jiří Marek – STROM, pro niž jsem v letních obdobích (2006, 2007) pracovala jako brigádník. Zkoumaná firma je vhodná pro účel mé práce díky výrazné environmentální rovině své činnosti. Na tuto poněkud opomíjenou rovinu konceptu sociálních podniků chce má práce upozornit a blíže ji popsat.

 

1.2. Cíle a výzkumné otázky

V této práci se chci pokusit o co nejcelistvější uchopení problematiky sociálních podniků, zejména mi jde o zachycení vývoje tohoto konceptu v České republice. Cílem mé práce je zahrnout sociální podniky do širších teoretických a historických souvislostí, orientačně zmapovat proces formování tohoto fenoménu u nás a zaměřit se zejména na možnou environmentální rovinu sociálních podniků jednak v teorii, ale i v praxi vybrané firmy. Od záměru této práce se odvíjejí následující položené otázky:

  1. Do kterých teoretických konceptů lze sociální podnik zahrnout?
  2. O jaké historické kořeny se můžeme v České republice při současném vymezování sociálních podniků opřít?
  3. Jakým způsobem probíhá proces ustavování sociálního podniku v České republice a čím je ovlivněn?
  4. Jaká společenská úloha je sociálním podnikům přisuzována?
  5. V jaké podobě je v procesu vymezování sociálních podniků  reflektována environmentální rovina tohoto fenoménu?
  6. Které charakteristiky sociálních podniků lze firmě STROM přisoudit?
  7. Jaké konkrétní sociální a environmentální přínosy má firma STROM?
  8. Kterými směry by se mohl další výzkum a proces ustavování sociálních podniků v České republice ubírat?

 

1.3. Postup a metody

Stěžejní použitou metodou je analýza dostupných primárních i sekundárních zdrojů literatury věnované tématu sociálních podniků, ale i  konceptům a teoriím, které s tímto fenoménem souvisí. Pro zkoumání předmětu své případové studie jsem zvolila metodu zúčastněného pozorování a neformálních rozhovorů[2]. Konkrétní firmu jsem v případové studii srovnala s  popsanými obecnými charakteristikami sociálních podniků.

 

1.4. Struktura práce

Po úvodu k této práci bude následovat vymezení sociální podniků v současných i historických souvislostech (kapitola 2). Nejprve  zahrnu tento fenomén do širšího teoretického rámce, zmíním koncepty, které jsou se sociálním podnikem spojovány. Stručně charakterizuji sociální ekonomii a koncept třetího sektoru, sociální ekonomice budu věnovat zvláštní pozornost. Zaměřím se na organizace, které tento koncept propagují, a na principy, které mu přisuzují. Dále se pokusím nastínit historické souvislosti sociální ekonomiky a jejích subjektů, mezi něž patří také sociální podniky. Obrátím se do minulosti a budu v ní hledat organizované formy solidarity a reflektovat důvody jejich vzniku. Zaměřím se na historii a vývoj těchto forem na našem území. V závěru této převážně teoretické části práce nabídnu rozbor procesu definování sociálních podniků v českém prostředí. Zmíním zahraniční koncepty, které jsou inspirací v procesu tvorby definice v České republice a budu věnovat pozornost legislativnímu ošetření českých sociálních podniků. Provedu analýzu nabízených vymezení  sociálních podniků u nás.

V následující části práce (kapitola 3) se budu zabývat různými představami o úloze sociálních podniků. Zamyslím se nad možným chápáním tohoto fenoménu v intencích ekonomie hlavního proudu, popíši také pohledy environmentálně laděných autorů, jež lze spojovat s širším proudem radikální ekonomie. V rámci ekonomie hlavního proudu, ale i v pohledech některých radikálních ekonomů budu formulovat možné environmentální přínosy tohoto konceptu.

Další tematický celek práce (kapitola 4) tvoří případová studie firmy Ing. Jiří Marek – STROM.  Po představení firmy a jejího majitele bude následovat popis ekonomické situace podniku a jeho činností. V následujícím textu porovnám STROM se dvěma soubory charakteristik sociálních podniků, rozeberu environmentální a sociální přínosy této firmy a zmíním limity generování těchto přínosů.

V posledních dvou částech své práce (kapitoly 5 a 6)  budu diskutovat některé souvislosti jejího tématu, nastíním možné směry dalšího zkoumání této problematiky a shrnu svá zjištění.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2. CO JE TO SOCIÁLNÍ PODNIK A ČEHO JE SOUČÁSTÍ ?

Ve snaze přiblížit koncept sociálního podniku co nejcelistvěji se pokusím o jeho uchopení z vícero možných úhlů pohledu. Nejprve zahrnu sociální podniky do širšího teoretického a historického kontextu, poté zmíním zahraniční koncepty, které jsou inspirací v procesu tvorby definice v České republice. Následně budu věnovat pozornost legislativnímu ošetření českých sociálních podniků a v závěru této kapitoly provedu analýzu nabízených definic či charakteristik sociálních podniků u nás. Na základě zjištěných souvislostí budu zkoumat, nakolik je v procesu vymezování českých sociálních podniků  reflektována možná environmentální rovina tohoto fenoménu.

 

2.1. Sociální ekonomie, sociální ekonomika, třetí sektor

Dříve, než se pustím do charakteristiky samotných sociálních podniků, zmíním koncepty, do nichž bývají tyto podniky zahrnovány. Sociální podnik je někdy označován jako subjekt sociální ekonomie, do angličtiny překládané jako social economics[3]. V Macmillanově slovníku moderní ekonomie se dočteme, že jde o  „aplikaci přístupu neoklasické ekonomie na politiky v sociální oblasti.“ (Pearce, 1995: 389) V. Novotný řadí sociální ekonomii do oblasti normativní ekonomické teorie a přisuzuje jí úlohu zkoumat opatření vedoucí k řešení sociálních problémů typu chudoba, nezaměstnanost apod. Jako její základní východisko považuje „morální soudy vycházející z altruismu a humanismu“ (Novotný in Hunčová, 2005). Ve výkladu pojmu sociální ekonomie, jak jej nabízí výše zmíněný ekonomický slovník, narazíme o pár řádků níže na poněkud odlišný přístup spočívající ve spojení sociální ekonomie s autory tzv. radikální ekonomie (radical economics). Radikální ekonomie zastřešuje širokou sféru myšlenek autorů, z nichž  mnozí by snad ani nechtěli být označeni za ekonomy[4].  Budu-li se stále držet Macmillanova ekonomického slovníku, pak do radikální ekonomie patří některé myšlenky marxismu, socialismu[5] či anarchismu. Většina z širokého spektra osobností, které by mohly spadat  do oblasti radikální ekonomie, se shoduje v kritice kapitalistické ekonomiky a na obecnější rovině lze nalézt shodu také v kritice východisek a metod ekonomie hlavního proudu. Kapitalistické ekonomice připisují odpovědnost za vzájemné odcizení lidských bytostí, pokles kvality života[6] a za mnohé další společenské problémy, samozřejmě i za ty ekologické[7]. (Pearce, 1995: 350) Myšlenky některých autorů, kteří do této oblasti spadají, zmíním v dalších kapitolách.

V literatuře se spíše než s označením sociálních podniků jako podniků sociální ekonomie setkáme s výrazem subjekty sociální ekonomiky (social economy) či subjekty spadající do oblasti třetího sektoru v jeho širším evropském pojetí[8]. Sociální ekonomiku vymezím nejprve pomocí Pestoffova čtyř sektorového modelu, poté budu věnovat pozornost jejímu definování.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pestoffův sektorový model

 

                                                            (V. A. Pestoff – Laville at al. in Johanisová, 2007: 75)

 

Čistě neziskový sektor, tedy třetí sektor v užším americkém pojetí, je v Pestoffově čtyř sektorovém modelu obsažen v bílém kruhu. Ve šrafované oblasti se nacházejí hybridní  subjekty, též zvané subjekty sociálního mixu, existující na třech rozhraních: komerční/nekomerční, veřejný/soukromý, formalizovaný/neformalizovaný (Hunčová, 2004: 105). Šrafovaný kruhový výsek, do něhož patří sociální podniky, má potom průnik se sektorem ziskovým, komunitním a veřejným. Spolu s bílým kruhem, zahrnujícím subjekty neziskového sektoru, tvoří šrafovaný výsek oblast sociální ekonomiky (Johanisová, 2007: 75). Hunčová tuto oblast označuje pojmem občanský samosprávný mix sektor. (Hunčová, 2004: 166). Už samotný Pestoffův model napovídá, že sociální ekonomiku jakožto fenomén  přesahující do mnoha směrů, je nesnadné definičně uchopit[9]. Pokusů o vymezení tohoto původem francouzského konceptu, jenž byl později přijat institucemi Evropské unie, je mnoho[10]. Některé z nich jsou obsaženy v tabulce definic[11] sociální ekonomiky vytvořených, 1) francouzskou skupinou FONDA, 2) CEP – CMAF, tedy evropským výborem, který sdružuje všechny hlavní typy aktérů spojených se sociální ekonomikou, 3)  Výborem regionů EU (COR) a 4) Evropskou komisí. Zaměříme-li se na některé společné prvky definic, pak všechny zdůrazňují orientaci sociální ekonomiky na jiné, než jen ekonomické cíle, tedy na uspokojování sociálních potřeb, posilování sociální solidarity a soudržnosti. Francouzská FONDA, CEP-CMAF, a COR zmiňují mezi cíli také regionální či místní rozvoj a směřování k trvalé udržitelnosti. Definice Evropské komise nejvíce ze všech definic zdůrazňuje demokratické řízení a participaci členů. Sociální ekonomiku označuje jako „stakeholders economy“, čímž upozorňuje na důležitý aspekt zapojení všech dotčených osob, nejen kapitálových podílníků, tzv. „shareholders“. V oblasti institucí sociální ekonomiky se všechny definice shodují na družstvech, vzájemných společnostech a asociacích, nadace do konceptu sociální ekonomiky nezahrnuje FONDA a COR. 

Významné postavení v procesu tvorby evropského pojetí sociální ekonomiky má výzkumná společnost EMES (the Emergence of social enterprise in Europe). Tato instituce sdružuje evropská univerzitní výzkumná centra. Jejím cílem je studovat sociální ekonomiku a podpořit rozvoj jejích subjektů. Sociální ekonomiku vymezuje prezident sítě EMES J. Defourny z několika hledisek[12]. Z hlediska historického ukotvuje koncept sociální ekonomiky do doby 19. století, v této souvislosti odkazuje na zakládání nových typů kolektivních organizací a podniků ve snaze řešit tehdejší sociální situaci. Tomuto tématu budu věnovat zvláštní pozornost v následující kapitole. V kontextu současnosti vymezuje sociální ekonomiku na základě jejích institucí, sektorové pozice a principů. Dle něj tvoří sociální ekonomiku družstva, vzájemné pojišťovny/vzájemné společnosti, nadace a některé typy neziskových organizací. Defournyho vymezení sektorové pozice subjektů sociální ekonomiky koresponduje s oblastí samosprávného občanského mix sektoru popsaného v modelu V. A. Pestoffa. J. Defourny tuto oblast nazývá třetím sektorem moderních ekonomik s tím, že třetí sektor chápe v jeho širším evropském pojetí.

 

Mezi principy, z nichž by měly subjekty sociální ekonomiky vycházet, zahrnuje tyto:

  1. Služba vlastním členům či komunitě je nadřazena nad generováním zisku v ekonomickém slova smyslu.
  2. Nezávislost subjektů na veřejném sektoru.
  3. Princip demokratického řízení, např. jeden člen – jeden hlas či jiná podoba společného rozhodování. V obecné rovině jde o předpoklad rovnocennosti všech členů, např.  možnost členů podílet se na rozhodování nehledě na výši jejich podílu.
  4. Primární je lidský rozměr. Lze říci, že lidská práce zaměstnává kapitál. Kapitál a případný zisk podniku je reinvestován, někdy může být zisk v určité míře rozdělen členům.                                                                        

                                                                       (Borzaga - Defourny, 2004: 6-7; Defourny, 2008)

 

2.2. Subjekty sociální ekonomiky v historickém kontextu sociálního myšlení

Ve snaze o ucelenější pohled na sociální ekonomiku a její subjekty je na místě obracet se do minulosti předcházející veřejnému přijetí pojmu sociální ekonomiky[13]. Z tohoto důvodu se nejprve pokusím nastínit některé historické souvislosti tohoto fenoménu a až poté budu věnovat pozornost aktuálnímu vymezení vybraných subjektů sociální ekonomiky, sociálních podniků. „Sociální ekonomika vzniká a formuje se pod vlivem myšlenek sociální solidarity a spravedlnosti, stejně jako udržitelné ekonomické spolupráce jednotlivců.“ (Dohnalová, 2006: 6) Někteří autoři zabývající se konceptem sociální ekonomiky a jejími subjekty odkazují na různé historické podoby organizovaných forem vzájemné spolupráce[14], zmiňují jejich zastánce na poli teoretickém[15]. Snaží se tak zahrnout tento koncept do hlubších historických  či společenských souvislostí a upozornit tím na možné zdroje inspirace pro současné pokusy o aktuální vymezení sociální ekonomiky a funkcí, které by  mohly její subjekty plnit. Hledání kořenů soudobé sociální ekonomiky a jejích subjektů však není předmětem této práce, je ostatně výzvou spíše pro práci disertační. Přesto považuji za přínosné k tomuto tématu něco málo zmínit. Jedním z důvodů je fakt, že se při současném přemýšlení nad podobou české sociální ekonomiky můžeme kromě navazování na zahraniční zkušenosti opřít o vše pozitivní, co bylo vysloveno, vytvořeno a zažíváno v naší minulosti v údobí posledních nejméně[16] dvou set let.“ (Dohnalová 2006: 3).

                 J. L. Laville a M. Nyssens vidí fenomén sociální ekonomiky a sociálních podniků jako výsledek vývoje, jenž započal v 19. století. Odkazují tak na období vzniku nových, „zdola“[17], organizovaných forem solidarity, tedy družstev, asociací a vzájemných společností.[18] (Borzaga - Defourny, 2001: 312) Rozvoj těchto forem solidarity lze chápat jako jednu z reakcí na některé společenské dopady průmyslové revoluce. Pokud se pohybujeme na poli ekonomických aspektů průmyslové revoluce a v kontextu ekonomické teorie hlavního proudu, je charakteristika tohoto období následující: Zrod průmyslové revoluce bývá ekonomy označován jako mezník vývoje tržního hospodářství[19] teoreticky ukotveného v klasické politické ekonomii. Průmyslová revoluce přináší celkový růst rozměrů trhů, pracovní síla koncentrovaná do měst ztrácí dominující postavení ve výrobě a mění se v obsluhu továrních strojů. Dle ekonomické teorie se trhy zhruba do 70. let 19. století nejvíce blížily modelu dokonale konkurenčního prostředí[20] (Fuchs - Tuleja, 2006:110). Takovéto tržní prostředí založené na představě efektivního dokonale fungujícího tržního mechanismu schopného samoregulace však motivovalo firmy toto prostředí ve svém individuálním zájmu likvidovat.[21] Koncem 19. století tak postupně docházelo k přeměně tržního prostředí blízkého dokonale konkurenčnímu na trhy nedokonalé konkurence[22], což bylo mimo jiné umožněno dalšími pokroky ve vývoji určitého typu techniky. V některých odvětvích začaly působit firmy, jejichž ekonomická síla a moc se výrazně lišila a zároveň jejich pravomoci byly velmi málo omezené. Společenské dopady průmyslového systému spojeného s představou ideální neviditelné ruky trhu[23] vedly k celkovému poklesu životní úrovně[24] některých skupin lidí a k růstu jejich existenční závislosti na velkých ekonomických subjektech. Hlasy přející si změnu a nápravu se ozývaly z více směrů.Vedle známých postojů K. Marxe volajícího po odstranění soukromého vlastnictví formulovali své kritické myšlenky např. P. J. Proudhon či J. S. Mill. U těchto dvou autorů lze nalézt společnou vizi kooperativní ekonomiky formované „zdola“. Kritika společenské situace 19. a počátku 20. století vzešla také z řad členů katolické církve. Konkrétně šlo o encykliky papežů Lea XIII. a Pia XI., v nichž nalezneme výhrady jak ke kapitalismu volné soutěže, tak k marxismu a následuje volání po spravedlivějším rozložení bohatství a moci. (Johanisová, 2007: 31, 32) Myšlenky stavějící lidskou bytost výše něž finanční zisk, apelující na vzájemnou solidaritu, svobodu, osobní rozvoj a soběstačnost člověka se staly ideovým základem družstevnictví. Družstva nejrůznějších typů se kromě Velké Británie[25] či Německa začala rozvíjet také v Rakousku-Uhersku, výrazně pak na území dnešní České republiky.

 

2.2.1 Rozvoj družstevní, spolkové a nadační činnosti na našem území v 19. a 20. století

                 Za dob Rakouska-Uherska se družstevní myšlenka na našem území hojně rozšířila a nabyla mnoha podob. Vedle způsobu, jak čelit dopadům průmyslového systému, přinášela totiž malým a středním rolníkům i živnostníkům určitou míru nezávislosti na velkých rakouských průmyslových a úvěrových koncernech (Feierabend, 2007:16). Pro další rozvoj družstevnictví byl významný vznik družstevního zákona, jenž platil na našem území od roku 1873 až do roku 1954. Podíl na vzniku zemědělských, spotřebních, bytových, živnostenských, úvěrních a dalších družstev[26] měli čeští propagátoři svépomocných myšlenek, např. F. L. Chleborád či F. C. Kampelík. [27] Nad solidarismem se zamýšleli i někteří naši ekonomové, K. Engliš, A. Bráf a další.[28] V meziválečném období se československému družstevnictví dařilo[29], hrálo důležitou roli v upevňování mezilidských vztahů, rozvoji obcí a vzdělávání. L. Feierabend upozorňuje na problém politizace družstevnictví[30]. „Kdyby si byly československé organizace zachovaly svou čistě kooperativní povahu a omezily své aktivity na sociální a demokratické principy svépomoci, byly by bývaly mohly lépe odolávat komunistické infiltraci po válce“ (Feierabend, 2007:20). Koncem let 40. a v 50. letech se z družstevnictví založeného na svobodě jednotlivce a možnosti jeho autonomního jednání stal nedemokratický výtvor centrálně plánovaného komunistického systému. „Reorganizace družstevnictví v roce 1952, probíhající podle „scénáře“ vypracovaného na ÚV KSČ, směřovala k přeměně družstevních organizací na výkonné orgány pro plnění státem ukládaných úkolů.“ (Vávrová, 2006: 9) Výše zmíněná reorganizace umožnila vládním orgánům manipulovat s družstvy, což se projevilo v omezování činnosti a podnikatelské samostatnosti, násilném slučování družstev či v zabavování jejich majetku (Smrčka et. al., 1992: 23-4). Nové zákony, na jejichž základě se měla družstva reorganizovat, vedly k záhubě mnohých z nich, například úvěrních družstev. Úvěrní družstva byla základnou československého zemědělského družstevnictví a s nimi postupně zanikla všechna autentická československá zemědělská družstva (Feierabend, 2007: 60). Komunistickou zkušeností vzniklá představa o družstevnictví se v myslích mnohých Čechů uchovala dodnes a může být překážkou veřejného přijetí a šíření družstva jakožto subjektu současné sociální ekonomiky. Dalším problémem současného rozvoje družstevnictví je kromě jeho legislativní úpravy i kritika této formy podnikání ze strany českých liberálních ekonomů[31]. Problematice současných českých družstev budu věnovat pozornost v následující kapitole.

V souvislosti s prameny české sociální ekonomiky zmiňuje M. Dohnalová vedle družstevnictví také tradice dobrovolnictví, spolků a nadačních institucí jako nedílnou součást naší kultury. Stejně jako u rozvoje družstev sehrálo zákonodárství svou roli v případě šíření dobrovolných spolků.[32] Zákon o právu spolčovacím byl vydán roku 1848. Tento zákon umocnil rozvoj hasičských spolků, okrašlovacích[33] či vlasteneckých spolků, baráčnických, studentských i politických hnutí. V 90. letech 19. století vznikají dělnické odbory. „Takováto bohatost veřejného života byla středoevropským specifikem, zejména specifikem českým, neboť v roce 1869 bylo na českém území více než 40% spolků z celkového počtu v celé monarchii.“ (Dohnalová, 2006:56) Koncem první světové války a po ní v souvislosti s hospodářskou a společenskou situací hrály důležitou roli charitativní a dobročinné spolky, např. Armáda spásy, Československý červený kříž, Národní pomocná asociace České srdce, legionářské a další spolky. Podobně jako v případě družstevnictví je pro meziválečné období charakteristická zvyšující se míra průniku politických ambicí do spolkové činnosti. Rozvíjejí se dělnická a odborová hnutí, roku 1921 vniká Komunistická strana Československa. (Dohnalová, 2006: 57). Vedle spolků fungovaly v 19. století také nadace, legislativně ošetřené již za dob Rakouska-Uherska. Nadační zdroje sloužily k podpoře náboženských i nenáboženských veřejně prospěšných účelů, jakými byla podpora nemocnic, škol, kostelů apod. Po druhé světové válce se spolková a nadační činnost sice částečně obnovila, v období komunismu se však veškeré její oficiální projevy dostaly pod státní kontrolu a byly výrazně omezeny. Současnými českými nadacemi a spolky se budu v souvislosti s možnými právními formami sociálních podniků zabývat v následující kapitole.

 

2.3. Vymezení sociálního podniku s důrazem na české prostředí

Sociální podnik má přes problematičnost jakéhokoliv pevného definování určité specifické rysy. Tyto rysy se pokusím popsat v následujícím textu s ohledem na různá pojetí tohoto fenoménu. Zaměřím se především na situaci v České republice, zmíním také zahraniční koncepty, z nichž čeští autoři a instituce vycházejí.

 

U nás, na rozdíl od některých jiných evropských států[34], není definice sociálního podniku či sociální ekonomiky legislativně ukotvena. V současné době můžeme sledovat růst zájmu o pevnější vymezení českého sociálního podniku na poli akademickém, v oblasti občanského sektoru, ale i ze strany státu. Tento trend kopíruje vývoj v dalších zemích a je umocněn rostoucím zájmem Evropské unie na rozvoji sociálního podnikání. Snaha uchopit tento pojem v České republice pramení mimo jiné z možnosti čerpání dotací z Evropských fondů. (Hunčová, 2006). V popisu sociálních podniků se inspiruji metodou J. Defournyho, kterou užil při vymezování sociální ekonomiky. Jde o kombinaci přístupu „institucionálního“ a „normativního“ (Borzaga - Defourny, 2001: 4). „Normativní“ přístup k sociálnímu podniku bude v mém pojetí spočívat v charakteristice různých souborů principů, na jejichž základě by měly sociální podniky fungovat. Zaměřím se na některé zahraniční přístupy a vyberu ty, jimiž se čeští autoři a instituce při vymezování sociálních podniků u nás inspirují. Následně provedu analýzu pracovních definic a přístupů k sociálním podnikům u nás. Českým právním formám sociálních podniků bude věnována samostatná kapitola, v níž k sociálním podnikům přistoupím z „institucionálního“ hlediska. Budu se zabývat možnými právními formami sociálních podniků u nás a pokusím se reflektovat některé aspekty nastavení české legislativy.

 

2.3.1. Normativní charakteristiky sociálního podniku

Na té nejobecnější rovině lze sociální podniky chápat jako subjekty sociální ekonomiky, jejichž cílem je být společensky prospěšné a zároveň schopné se plně nebo částečně uživit poskytováním určitých statků a služeb. Sociální podniky by měly generovat dvojí, ideálně trojí zisk[35] (Johanisová, 2007: 77). Vedle zisku v ekonomickém slova smyslu[36] jde hlavně o „zisk“ sociální, případně ekologický.  Sociální přínos je zahrnut prakticky v každé definici/souboru principů sociálního podniku. Jde o určující znak tohoto fenoménu, který je konkretizován a rozebírán. Jinak je tomu v případě tzv. „zisku ekologického“. Pokud je v souvislosti se sociálním podnikem zmiňován, je chápán většinou jako dodatkový a málokdy je více specifikován[37] (Johanisová, 2007: 72). Při vymezování rolí sociálních podniků bývá sice zmiňován jejich příspěvek k trvalé udržitelnosti, ovšem bez další specifikace, tudíž bezobsažně. V některých níže uvedených definicích sociálních podniků je zahrnut také lokální rozměr, tedy poněkud specifičtější charakteristika poukazující na „ekologický zisk“ sociálních podniků. Tématu možných environmentáních přínosů spojených se sociálními podniky se budu věnovat v dalších kapitolách.

Stejně jako pro všechna zkoumání a vymezování určitých  fenoménů se podoba definice či souboru znaků sociálních podniků odvíjí od prostředí, v němž vzniká, od jejího tvůrce, slovy Schumpeterovými od jeho preanalytické vize[38]. S tímto vědomím přistupuji k mapování procesu vymezování sociálních podniků u nás. V České republice se na ustavování a propagaci sociálního podnikání podílejí jednak členové akademické obce, jednak instituce občanského sektoru. Opírají se nejčastěji o poznatky z kontinentální části Evropy a Velké Británie, v menší míře o zkušenosti z USA. S těmito třemi oblastmi spojuje J. Skopeček či K. Navrátilová určité specifické chápání sociálních podniků. Hovoří o americkém, evropském/kontinentálním  a britském konceptu sociálního podniku[39].  (Skopeček, 2006: 23-24; Navrátilová, 2006: 16). Od inspirace určitým zahraničním konceptem v kombinaci s mírou  uvědomění si a zahrnutí české minulosti zmíněné v předchozí kapitole se odvíjí podoba chápání sociálních podniků odborníky a institucemi v České republice. V následujících třech podkapitolách výše jmenované koncepty stručně charakterizuji.

 

 

 

2.3.1.1. Severoamerické pojetí sociálního podniku

Americké sociální podniky jsou spojeny s poměrně hlubokou tradicí amerického neziskového sektoru, která sahá zhruba do poloviny 18. století (Skopeček: 2006: 24). Výrazně se neziskový sektor začal rozvíjet v 70. letech 20. století a  vzbudil pozornost amerických vědců[40], rostl také trend rozvoje podnikatelských aktivit subjektů neziskového sektoru. Na počátku 90. let 20. století byl v USA přijat koncept sociálního podniku (Defourny, 2004: 1). Dle Younga jsou americké sociální podniky obecně spojovány s podnikatelskými aktivitami neziskových organizací, které mají sloužit k dosažení sociálních i finančních cílů dané organizace (Young, 2002: 2).  Podobně je sociální podnik uchopen i ve studii americké organizace Seedco (Structured Employment Economic Development Corporation) s názvem „The Limits of Social Enterprise“. Přesto, že výše zmíněné americké pojetí sociálního podniku je dominantní, existuje tendence vnímat sociální podniky nejen jako subjekty neziskového sektoru. Dokladem může být pojetí americké organizace Social Enterprise Alliance, která slouží jako platforma pro iniciativy spojené se sociálním podnikáním v USA. Social Enterprise Alliance zahrnuje do svého pohledu na sociální podniky i subjekty soukromého ziskového sektoru[41]. Iniciativa Harvard Business School chápe sociální podniky ještě šířeji, tedy jako subjekty se sociálním přínosem nehledě na sektor, do kterého spadají a bez ohledu na jejich právní formu[42]. 

 

2.3.1.2. Britské pojetí sociálního podniku

V první řadě je na místě podotknout, že samotný pojem sociální podnik/sociální podnikání (social enterprise)[43] se ve Velké Británii objevuje již na sklonku 70. let minulého století (Local Livelihoods, 2008). Rozvoj sociálních podniků podporuje britská vláda, snaží se také podílet na procesu definování tohoto fenoménu. V roce 2002 Ministerstvo obchodu a průmyslu (Department of Trade & Industry, dále DTI) předložilo definici sociálního podniku, jež byla publikována ve studii nazvané „Social enterprise: A strategy for success“. „Sociální podnik představuje podnikání s primárně sociálními cíli s tím, že finanční přebytky z tohoto podnikání jsou v první řadě znovu investovány do daného účelu podnikání nebo do rozvoje místní komunity spíše než aby sloužily k obohacení kapitálových podílníků či vlastníků“(vlastní překlad) (DTI, 2002: 13).  Sociální podniky mají rozmanité sociální i environmentální cíle, podnikatelskou inovativní cestou přispívají k veřejnému dobru. Britská vláda spatřuje jejich hodnotu v přispění k vytváření silné, udržitelné ekonomiky, která bude podporovat sociální inkluzi. Sociálními podniky mohou být dle výše zmíněné publikace DTI  např. místní komunitní společnosti (local community enterprises), sociální firmy (social firms), vzájemné společnosti jako jsou družstva (co-operatives), ale i organizace většího měřítka operující na národní či mezinárodní úrovni. Konkrétní právní forma sociálního podniku ve Velké Británii není[44] (DTI, 2002: 7). Vládní vize sociálního podniku se od doby vydání výše zmíněné studie výrazněji nezměnila. Pouze britské Ministerstvo obchodu a průmyslu zaniklo a bylo nahrazeno jinými ministerstvy. Nyní má rozvoj sociálních podniků na starost vládní Kancelář pro třetí sektor, která v roce 2007 vytvořila Akční plán pro rozvoj sociálního podnikání (Social enterprise action plan). Tento dokument mimo jiné nabízí případové studie britských sociálních podniků a určuje  vládní aktivity, které by měly podpořit rozvoj sociálních podniků. Vládní podpora sociálních podniků by měla především spočívat v šíření kultury sociálních podniků a vedení dalších generací k zamyšlení se nad sociálními vlivy podnikání, dále ve zlepšení informovanosti a poradenských služeb, v odstranění finančních bariér, které omezují rozvoj sociálních podniků a v rozvoji efektivní spolupráce sociálních podniků s vládou (Office of the Third sector, 2008).

Vedle vlády se sociálním podnikům a jejich definování věnují i britské neziskové organizace. Jednou z nich je Social Enterprise London (SEL), která  rozkládá obecnou vládní definici na tři základní principy.  Tento postup je v souladu s doporučením zprávy výzkumné organizace ECOTEC Research & Consultants Limited, která shrnula výsledky teoretického i empirického zkoumání britských sociálních podniků (Defourny, 2004: 6).

 

 

 

 

Tři principy sociálního podniku dle SEL (2001)

Ø      Podnikatelská orientace – Sociální podniky jsou přímo zapojené v produkování zboží a poskytování služeb pro trh.

Ø      Sociální vlastnictví – Sociální podniky jsou autonomními organizacemi, na jejichž řízení se podílejí tzv. stakeholdři, čili všichni zainteresovaní, např. zaměstnanci, klienti, členové místních komunit, investoři apod. Sociální podniky jsou odpovědny svým členům a širší komunitě za sociální, hospodářské a environmentální dopady jejich činnosti. Zisky mohou být rozděleny členům, nebo užity ve prospěch komunity.

Ø      Sociální cíle – Sociální podniky mají zřejmé sociální cíle, mezi něž patří např. tvorba pracovních míst, vzdělávání či poskytování služeb na místní úrovni. Mezi jejich etické hodnoty patří i závazek k členům či místní komunitě. Sociální podniky jsou odpovědné za svůj sociální, environmentální a ekonomický vliv.

                                                           (Volně dle SEL in Johanisová, 2007: 72, vlastní překlad)

Tato tři kritéria jsou obsažena v následujícím evropském/kontinentálním pojetí sociálního podniku.

2.3.1.3. Evropské/kontinentální  pojetí sociálního podniku

V definování sociálních podniků v Evropě sehrává významnou roli výše zmiňovaná výzkumná síť EMES. V rámci výzkumu EMES byly v 15 zemích Evropy popsány sociální podniky vyskytující se v jedné nebo více ze tří oblastí: osobní služby, reintegrace a školení a místní rozvoj (Defourny, 2004: 9). Vědci zapojení do sítě EMES vymezili tzv. ideální typ[45] sociálního podniku. V jejich pojetí sociálního podniku jsou rozlišeny následující skupiny ekonomických a sociálních charakteristik.

a)      Ekonomické charakteristiky

Ø      Stálé aktivity produkující statky a/ nebo poskytující služby – Jde tedy o podnikatelské aktivity, které sociální podniky odlišují od některých neziskových organizací

Ø      Vysoký stupeň autonomie – Financování sociálních podniků ať už institucemi veřejné zprávy či jinými subjekty by nemělo dát těmto institucím či subjektům možnost zasahovat do jejich řízení. Autonomie sociálních podniků spočívá ve vlastním řízení. 

Ø      Významná rovina ekonomického riskování – Existence sociálních podniků, závisí na  aktivitě jejich členů a zaměstnanců. Oni usilují o kvalitní chod a finanční rovnováhu organizace.

Ø      Minimální množství placené práce – Sociální podniky mohou kombinovat monetární a nemonetární zdroje, zapojovat dobrovolné a placené pracovní síly.

 

b) Sociální charakteristiky

Ø      Jasný cíl být veřejně prospěšný – Základním cílem sociálních podniků je jejich služba komunitě či specifické skupině lidí. Sociální podniky by měly podporovat smysl pro sociální odpovědnost na lokální úrovni.

Ø      Iniciativa nastartovaná skupinou občanů – Sociální podniky jsou výsledkem společného úsilí lidí, podílejících se na dosažení společného cíle.

Ø      Rozhodovací moc se nezakládá na kapitálovém vlastnictví – Rozhodovací práva v sociálním podniku nejsou určena kapitálovým podílem, rozhodování často funguje na principu jeden člen-jeden hlas.

Ø      Participační povaha zahrnující všechny osoby, které jsou zasaženy danou činností – Sociální podniky mají zájem na tom, aby osoby ovlivněné jejich činností (stakeholders) , tedy členové, uživatelé služeb či zákazníci aktivně spolupracovali na tvorbě řízení daného podniku a podporovaly tak ideu lokální demokracie.

Ø      Omezené rozdělování zisku – Sociální podniky nefungují za účelem maximalizace zisku. Některým sociálním podnikům je vzhledem k jejich právní formě jakékoliv rozdělování zisku legislativě znemožněno, jiné mohou své zisky v omezené míře rozdělit.

                                                                                        (Borzaga – Defourny, 2004: 16-18)

2.3.2. Definování sociálních podniků v České republice

Proces ustavování definice sociálního podniku u nás běží velmi rychlým tempem a podílejí se na něm mnohé instituce i členové akademické obce. V této části práce se jej pokusím zachytit v co nejaktuálnějším stavu a s vědomím, že některé zde uvedené informace budou v brzké době již zastaralé. Nejprve zmíním současné aktivity spojené s rozvojem konceptu sociálního podniku u nás a poté se budu zabývat konkrétními navrženými definicemi či soubory charakteristik tohoto fenoménu.

Významnou roli v ustavování a propagaci konceptu sociální ekonomiky a sociálního podniku v České republice hraje Iniciativa EQUAL. Jedná se o projekt Evropské komise, který běží v evropských státech a navazuje na předchozí iniciativy Adapt a Employment. Iniciativa EQUAL, spolufinancovaná Evropským strukturálním fondem, je jedním z nástrojů dosažení cílů Evropské strategie zaměstnanosti (ESZ)[46].  Součástí jednoho ze čtyř pilířů ESZ je posilování sociální ekonomiky. Podmínkou zapojení členského státu Evropské unie do Iniciativy Společenství EQUAL je vypracování a schválení tzv. „Programového dokumentu Iniciativy Společenství EQUAL“ (CIP EQUAL). V rámci Iniciativy EQUAL vznikly v České republice Národní tematické sítě, které spojují pracovníky z praxe, experty a tvůrce politik,  jejichž cílem je rozvíjet určitou oblast svého zaměření. Etablování a rozvoj sociální ekonomiky a sociálního podnikání v České republice patří mezi cíle členů[47] Národní tematické sítě C, dále NTS C. Iniciativou EQUAL jsou podpořeny projekty některých členů NTS C, jejichž cílem je propagovat sociální ekonomiku a sociální podniky, případně přispět k jejich formování u nás.  Jde o projekt „HRDI“ občanského sdružení Nový prostor, dále o projekt s názvem „Rozvoj sociální firmy“ Sdružení pro péči o duševně nemocné Fokus, o projekt „Hefaistos“ občanského sdružení Orfeus a o projekt „Sociální družstvo a podnik“ Svazu českých a moravských výrobních družstev.  V rámci projektu „HRDI“ vznikla internetová platforma sociální ekonomiky[48], která podrobně informuje její návštěvníky o problematice sociálního podnikání a sociální ekonomiky. Dalším počinem spojeným s tímto projektem je vydání publikace s názvem „Kde podnikání přetváří komunitu, Deset úspěšných modelů sociálního podnikání“. Cílem druhého projektu „Rozvoj sociální firmy“ je mimo jiné ověřit sociální firmu jako vhodný model zaměstnávání různých cílových skupin. Mezi přínosy tohoto projektu lze kromě publikační činnosti a tvorby internetových stránek propagujících koncept sociální firmy[49] zařadit snahu vytvořit dvě fungující sociální firmy jako příklad dobré praxe. Třetím zmíněným je projekt „Hefaistos“[50]. Jedním z výstupů tohoto projektu je následující soubor publikací: 1) Příručka přístupu k řešení problematiky zaměstnávání osob ohrožených sociálním vyloučením pro obce a pro nestátní neziskové organizace, 2) Návrh studijního programu/předmětu  pro rozvoj sociální ekonomiky pro základní, středoškolský i vysokoškolský stupeň a návrh obsahu doškolení pro zaměstnance obcí a institucí, 3) Návrh legislativních úprav spojených se sociální ekonomikou a 4) Seznam postulátů sociální ekonomiky. Jako poslední zmíním projekt „Sociální družstvo a podnik“ zaměřený na regiony Moravy a Vysočiny. Cílem tohoto projektu je praktická podpora vzniku nových sociálních družstev[51]. Na projektu spolupracují některá členská družstva, dále Hospodářská komora ČR, Úřady práce a občanská sdružení.[52]

V kapitole 3.3.1. jsem zmínila tři pojetí sociálního podniku, která jsou inspirací pro uchopení sociálních podniků v České republice. Nyní je vztáhnu na konkrétní autory a instituce. Pro názornost jsem sestavila analytickou tabulku definic sociálního podniku uvedených jednak na portálu sociální ekonomiky, jednak na výše zmíněných internetových stánkách institucí, které se sociálním podnikům u nás věnují (příloha č. 1). V tabulce uvádím také vymezení sociálních podniků některými českými odborníky. Zaměřila jsem se pouze na ty autory/organizace,  kteří/které definují pojem sociální podnik, případně jeho typy (sociální firma, sociální družstvo)[53]. Pokud byly v rámci vymezení sociální ekonomiky subjekty odpovídající sociálním podnikům specifikovány a odlišeny od ostatních subjektů sociální ekonomiky, považovala jsem tuto specifikaci za charakteristiku sociálního podniku. Vzhledem k tomu, že koncept sociální ekonomiky nezahrnuje pouze sociální podniky, nebyly do mé analýzy zahrnuty instituce vymezující   sociální ekonomiku a její subjekty obecně[54].

Severoamerický koncept sociálního podniku je u nás velmi málo rozšířený, propaguje jej Akademie sociálního podnikání. Jde o vzdělávací program pro manažery nevládních neziskových organizací, jenž vznikl v roce 2005 z iniciativy tří partnerů: Nadace VIA, společnosti Philip Morris ČR[55] a Vysoké školy finanční a správní (VŠFS). Cílem Akademie sociálního podnikání je pomoci  neziskovým organizacím zefektivnit a zprofesionalizovat jejich výdělečné aktivity, umožnit jim získat nevázané finanční prostředky.[56] Prvky britského nebo evropského/kontinentálního pojetí sociálních podniků, případně jejich kombinace se objevují ve všech ostatních vymezeních, která jsem našla. Jde o vymezení organizacemi  neziskového sektoru  a jednoho orgánu veřejné správy i jednotlivých autorů. Některé z organizací jsou zapojeny do Národní tematické sítě C, někteří autoři jsou jejími přímými či externími spolupracovníky. Ve většině mnou nalezených pojetích je uváděna role sociálního podniku v oblasti sociální inkluze a podpory zaměstnanosti, v některých pak pouze tato. Tendence chápat sociální inkluzi a podporu zaměstnanosti problematicky zaměstnatelných osob jako stěžejní cíl se odvíjí od charakteru zapojených organizací. Většina z nich se zaměřuje na pomoc lidem v sociální tísni či sociální tísní ohroženým jako jsou duševně nemocní lidé (o.s. Fokus), lidé bez domova (o.s. Nový prostor) či nezaměstnaní (Úřad práce v Chrudimi). Zároveň je logické, že do Iniciativy sloužící k dosažení cílů Evropské strategie zaměstnanosti se zapojí právě tyto organizace. Fakt, že proces ustavování sociálních podniků u nás probíhá za podpory Iniciativy EQUAL, do jisté míry předurčuje směr tohoto procesu. Na rovinu britského konceptu sociální firmy, tedy subjektu, jehož posláním je tvorba kvalitních pracovních míst pro lidi znevýhodněné na trhu práce, zužují svou definici publikovanou na portálu sociální ekonomiky Nový prostor či Fokus. Podobné zúžení konceptu sociálního podniku, tentokrát na sociální družstvo, nabízí na témže portálu Svaz českých a moravských výrobních družstev. Ve vymezeních autorů, často členů akademické obce, lze nalézt širší pojetí sociálních podniků. Sociální cíle podniků vnímají na obecnější a širší rovině. Environmentální a místní rozměr ve vymezení sociálních podniků jsem objevila u M. Dohnalové (2007) a N. Johanisové (2005)[57], roli sociálního podniku v rozvoji regionální ekonomiky a prosperity vidí také M. Hunčová[58].

Na závěr této kapitoly zmíním nejaktuálnější počin v oblasti pokusů o definici českého sociálního podniku. Jde o aktivity Národní expertní skupiny pro sociálně ekonomické aktivity (NESEA). Tato skupina vznikla kolem Národní tematické sítě C a část členů této sítě v ní spolu s dalšími přizvanými experty, zejména z akademické obce, působí. V březnu tohoto roku byla na zasedání NTS C přijata pracovní verze principů a standardů sociálního podniku zpracovaná skupinou NESEA. Tato pracovní verze byla upravena a stala se součástí prezentace NTS C na Závěrečné konferenci CIP EQUAL  22-23. dubna 2008 v Praze. Finální verze definice sociálního podniku a jeho principů je spolu s definicí sociálního podnikání a sociální ekonomiky uvedena v dokumentu s názvem „Sociální ekonomika v ČR z pohledu projektů NTS C CIP EQUAL“. Celý dokument se všemi vymezeními a komentáři je přílohou č. 2 této práce a to jednak z důvodu jeho významu, jednak proto, že v současné době není dostupný v žádné oficiální publikaci. V hlavním textu práce uvedu pouze definici sociálního podnikání a sociálního podniku, u něhož zmíním principy a standardy. Definice sociálního podnikání zní: „Sociální podnikání řeší prostřednictvím samostatné podnikatelské aktivity a účasti na trhu otázky zaměstnanosti, sociální soudržnosti a místního rozvoje. Svou činností podporuje solidární chování, sociální začleňování a růst sociálního kapitálu zejména na místní úrovni s maximálním respektováním trvale udržitelného rozvoje.“

Následuje definice sociálního podniku: „Sociálním podnikem se rozumí „subjekt sociálního podnikání“, tj. právnická osoba nebo její část nebo fyzická osoba, které splňují principy sociálního podniku; sociální podnik musí mít příslušné živnostenské oprávnění.“ Principy, které by měly splňovat všechny sociální podniky jsou:

 

Ø      Obecně prospěšný cíl, který je formulován ve stanovách nebo statutu

Sociální podnik je orientován na zaměstnanost, sociální začleňování a místní rozvoj. Stojí na konceptu „trojího prospěchu“ - ekonomického, sociálního a environmentálního[59].

 

Ø      Participace, demokratické rozhodování a sociální kapitál

Je posílena role vnitřních (maximální zapojení členů) a vnějších vztahů (s místními společenstvy) sociálního podniku

 

Ø      Specifické financování a použití zisku

Hospodaření sociálního podniku je podřízeno obecně prospěšnému cíli, případný zisk je přednostně užíván pro jeho naplnění či pro rozvoj sociálního podniku.[60]

Ø      Místní rozměr

Sociální podnik uspokojuje přednostně místní potřeby a využívá přednostně místní zdroje.

                                                                                                                           (NTS C, 2008: 2)

2.3.3. Právní formy a některé legislativní aspekty sociálních podniků u nás

Sociální podniky jsem doposud vymezovala metodou určení souboru principů či charakteristik, které jsou pro ně typické. Otázka možných právních forem a souvislostí legislativní situace v České republice je však také důležitá. Nevěnovat jí žádnou pozornost by znamenalo ochudit tuto práci o důležitý rozměr. Přesto, že se sociální podniky formují „zdola“, může legislativní vymezení „shora“ jejich vývoj brzdit[61] nebo naopak podpořit. (Johanisová, 2007: 103). Podobné je to i s přístupem některých státních institucí[62]. V této práci nemám ambici analyzovat příznivé a nepříznivé rysy českého legislativního prostředí pro sociální podniky[63], byť si uvědomuji, že pro další rozvoj sociálních podniků nejen u nás, ale v rámci celé Evropské unie je tento krok takřka nezbytný[64]. Zmíním možné právní formy sociálních podniků a pokusím se je zahrnout do širšího kontextu. Od právní formy podniku se odvíjí např. způsob jeho financování, míra zdanění příjmů, možnost nakládání se ziskem, podoba řízení atd. Toto je součástí jakési kostry, na níž je upevněno vše, co je vidět navenek, tedy tvář a tělo sociálních podniků. (Johanisová, 2005: 45).

Otázce možných právních forem českých sociálních podniků se věnují např. J. Skopeček (2006), M. Dohnalová (2006) , K. Navrátilová (2008), M. Hunčová (2004), S. Škarabeová (2005) a další. Obecně lze existující právní formy, kterých by mohl sociální podnik u nás nabývat, zařadit do oblasti subjektů neziskového sektoru[65] i do oblasti subjektů sektoru ziskového[66], ovšem s určitými podmínkami, které vyplývají z předchozích kapitol. Aby mohl být subjekt neziskového sektoru sociálním podnikem, musí provozovat nějakou ekonomickou aktivitu, tedy mít příjem z poskytování určitých statků/služeb a z něj alespoň částečně financovat své aktivity. Naopak subjekt ziskového sektoru nesmí jednat primárně a pouze za účelem dosažení zisku v ekonomickém slova smyslu, ale tento zisk by měl být užit k plnění jím definovaných obecně prospěšných cílů.[67]

 

2.3.3.1. Sociální podniky jakožto právní subjekty neziskového sektoru

Do neziskového sektoru u nás spadají občanská sdružení, církevní právnické osoby zřizované církví či náboženskou společností, obecně prospěšné společnosti, nadace a  nadační fondy. Jaké z těchto forem mohou být sociálními podniky? Čeští autoři (J. Skopeček, N. Johanisová, M. Dohnalová, M. Hunčová, K. Navrátilová) se většinou shodují ohledně občanských sdružení a obecně prospěšných společností. Občanské sdružení vzniká na základě aktivity občanů a zákon mu nezakazuje podnikatelskou či jinou výdělečnou činnost. Pokud tedy občanské sdružení uvede v žádosti o registraci sociální/ekologické cíle, jejichž plnění alespoň částečně financuje z vlastních zdrojů, může být sociálním podnikem. Stejně tak může být sociálním podnikem obecně prospěšná společnost. Toto potvrzuje výzkum S. Škarabeové prezentovaný na konferenci „Sociální ekonomika, sociální podnik, jejich kořeny a perspektivy“. S. Škarabeová zde vyvrací hlavní námitku vůči obecně prospěšným společnostem. „Výhrada k nezávislosti na veřejné správě se dá lehce zpochybnit tím, že veřejná správa sice může být zakladatelem obecně prospěšné společnosti, ale ze zákona o o.p.s. titul zakladatele k ničemu neopravňuje ani nezavazuje.“ (Škarabeová, 2005: 2). Diskutovným bodem jsou české nadace a nadační fondy. Důvodem je jednak výrazné omezení podnikatelských aktivit[68], jednak cesta dosahování obecně prospěšných cílů, jíž je přerozdělování majetku spíše než poskytování statků a služeb[69]. Z těchto důvodů K. Navrátilová ve své práci odmítá nadace/nadační fondy jako potenciální sociální podniky (Navrátilová, 2008: 25). M. Dohnalová naopak zahrnuje nadaci/nadační fond mezi subjekty sociální ekonomiky, pokud doplňkově vykonává ekonomickou činnost (Dohnalová, 2006: 79). Ve výzkumu N. Johanisové (viz níže) měly dva české sociální podniky status nadace/nadační fond[70]. Církevní organizace nebývají zahrnuty do souboru právních forem vhodných pro sociální podniky. Ve své práci o tom uvažuje K. Navrátilová. Rozvíjí tezi M. Hunčové o možnosti začlenit některé z nich do sociální ekonomiky (Hunčová, 2004: 139). Na základě analýzy církevních institucí v České republice shledává, že některé církevní organizace (charity, diakonie, chráněné dílny)[71] lze označit jako sociální podniky. Podle ní tomu nebrání ani jejich orientace na duchovní stránku člověka ani způsob financování (Navrátilová, 2008: 25).

 

2.3.3.2. Sociální podniky ukotvené v obchodním zákoníku a živnostenském zákoně

Ze subjektů vymezených obchodním zákoníkem se mezi sociální podniky obvykle řadí družstva a společnosti s ručením omezeným.[72] Společnost s ručením omezeným může být kromě  podnikání[73] dle § 56 obchodního zákoníku založena i za jiným účelem, pokud to zvláštní právní předpis nezakazuje. Činnost naplňující tento účel (v případě sociálního podniku by šlo o specifikovaný obecně prospěšný cíl) musí být uvedena ve společenské smlouvě a je zapsána v obchodním rejstříku jako předmět činnosti.

Družstvo je dle § 221 obchodního zákoníku společenstvím neuzavřeného počtu osob založeným za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních anebo jiných potřeb svých členů. Družstva obecně jsou považována za jeden z pilířů sociální ekonomiky. Nicméně česká právní úprava, která připodobňuje družstvo k obchodním společnostem (Skopeček, 2007:50),  ale i realita současného družstevnictví u nás, vede k zamyšlení[74]. Ne všechna současná česká družstva jsou automaticky sociálním podnikem. M. Hunčová hovoří o odchylkách družstev od jejich původních principů[75], bez nichž nejsou plnohodnotným subjektem sociální ekonomiky (Hunčová, 2004: 147). Aktuální je tendence družstev blížit se k tržnímu sektoru. Hunčová nazývá takto deformovaná družstva „kapitalizovaná“. V těchto družstvech bývá potlačen členský princip a je posílena orientace na zisk[76] (Hunčová, 2004: 149). Někteří autoři za možnou formu sociálního podniku považují i subjekt podnikající dle živnostenského zákona, byť je jeho činnost v tomto zákoně[77] vymezena pouze jako podnikatelská. Zde se pravděpodobně střetává legislativně vymezená úloha podniku existovat za účelem zisku a realita některých živnostníků, kteří do svého podnikání sami vnášejí výrazný sociální/environmentální rozměr, což ukáži v případové studii. Možná také proto považuje navzdory legislativní definici živnost jako právní formu vhodnou pro sociální podnik M. Dohnalová (Dohnalová, 2007: 160). Svou výpovědní hodnotu má v tomto směru také výzkum N. Johanisové zaměřený na sociální podniky v České republice a Velké Británii. Autorka  popsala dvacet pět českých podniků, z nichž  osm mělo status obchodní společnosti/živnosti[78], pět z nich bylo družstvo, dále dvě nadace/nadační fond, tři občanská sdružení, ve dvou případech šlo o projekty obcí[79] a pět bylo označeno jako „bez oficialniho právního statusu“[80]  (vlastní překlad) (Johanisová, 2005: 48).

 

3. PŘEDSTAVY O ÚLOZE SOCIÁLNÍCH PODNIKŮ

Na té nejzákladnější úrovni se často hovoří o obecné prospěšnosti sociálních podniků. V této kapitole se ptám: V jakých rovinách lze tuto prospěšnost chápat? Ve snaze odpovědět na položenou otázku se pokusím rozvést to, co bylo v předchozích kapitolách mé práce naznačováno. V kapitole 3.1. jsem poukázala na provázání konceptu sociální ekonomie nejen s ekonomií hlavního proudu, ale i s radikální ekonomií. Za těmito přístupy stojí odlišné preanalytické vize[81], od nichž se odvíjí způsob nahlížení na společenské role sociálních podniků[82]. V následujícím textu se tyto přístupy pokusím charakterizovat a zamyslím se nad možným chápáním sociálních podniků v jejich rámci. Nicméně, ať už je v pojetí sociálních podniků vycházeno z jakékoliv preanalytické vize, nelze tento fenomén, stejně tak jako celou ekonomii a ekonomiku, oddělit od problému eroze ekologického kapitálu (Johanisová in Hunčová, 2007).  Proto se zaměřím na environmentální dimenzi sociálních podniků, ať už je chápána v intencích ekonomie hlavního proudu či v oblasti radikální ekonomie, hlavně pak v rámci jejího environmentálně orientovaného proudu.

 

3.1. Sociální podnik v intencích ekonomie hlavního proudu

                 Ekonomii hlavního proudu chápu v této práci jako soubor převládajících škol ekonomického myšlení, které mají určité společné znaky. Tyto znaky vycházejí z teoretických konceptů ekonomie jakožto vědní disciplíny s pevným předmětem zkoumání. „Ekonomie zkoumá, jak lidé a společnost rozhodují o využití vzácných zdrojů, které mají alternativní užití, za účelem výroby různých statků a služeb, a jak jsou tyto komodity rozdělovány pro současnou i budoucí spotřebu mezi jednotlivé osoby a skupiny ve společnosti.“ (Fuchs - Tuleja, 2005: 32) Celá ekonomie začíná u ekonomických potřeb[83], tedy u pocitu, že se něčeho nedostává s tím, že tyto ekonomické potřeby jsou uspokojovány spotřebou.  Od podoby potřeb, které jsou motivem hospodářské činnosti, se odvíjí produkce ekonomických statků a služeb, jež jsou jejím výsledkem. Usměrnění zdrojů vzhledem k potřebám zajišťuje hospodářský mechanismus, který může fungovat na různých principech[84]. V současnosti je světově dominantním principem koordinace hospodářství  tržní systém. Přesto, že je v rámci ekonomie hlavního proudu trh považován za nejúčinnější nástroj koordinující využívání zdrojů, v některých ohledech  funguje nedokonale. V rámci ekonomie hlavního proudu se hovoří o nedokonalostech tržního mechanismu, mezi něž patří působení nepřiměřených sociálních tvrdostí či umožnění externalizace nákladů (Fuchs - Tuleja, 2005: 65-66). Naskýtá se otázka, jak tato, ale i jiná tržní selhání řešit. Koncept sociálního podniku může být z pohledu ekonomie hlavního proudu jedním z možných řešení, jak korigovat vady tržního systému.

 

3.1.1. Sociální podnik jako řešení nepřiměřených sociálních tvrdostí

                 Problém sociálních tvrdostí generovaných tržním mechanismem lze řešit státními aktivitami. Zhruba ve 40. letech minulého století nastoupil trend tzv. „sociálních států“, tedy států zajišťujících pro občany určité sociální služby a jistoty, které trh nevytváří. V 70. letech však z mnoha důvodů dochází k oslabování sociálních států[85] a klesá jejich schopnost dále uspokojovat některé potřeby občanů. Naděje na řešení krize sociálních států je tak vkládána do sociálních podniků.  Sociální podniky by mohly být jednou z cest modernizace konceptu sociálního státu (Hunčová, 2005: 1). V tomto ohledu jejich role spočívá v sociálním začleňování osob ohrožených vyloučením ze společnosti, hlavně pak cestou jejich zaměstnávání[86].

 

3.1.2. Sociální podnik internalizující externality

                 Jak bylo naznačeno, tržní mechanismus selhává v tom, že umožňuje přesouvání úhrady nákladů, ekonomie hovoří o tzv. efektu přelévání. Vznikají tak negativní či pozitivní externality. Jedná se o aktivity, které přinášejí subjektu užitek, aniž by za něj musel platit, anebo naopak ztrátu, která není odškodněna. V rámci hospodářského systému tak musí být vytvářeny nástroje, které efekty přelévání  omezují, např. zákonodárství. Typickou negativní externalitou jsou škody na životním prostředí doléhající nejen na životní prostředí, ale i na občany (Fuchs – Tuleja, 2005: 66). Některým sociálním podnikům lze z pohledu ekonomie hlavního proudu přiřknout  schopnost internalizovat negativní externality snižující kvalitu životního prostředí. Environmentální rozměr sociálních podniků v tomto pohledu spočívá v jejich environmentálně příznivém způsobu podnikání, např. v oblasti zpracování odpadů a recyklačních služeb či ve výrobě ekologicky šetrných výrobků.

 

3.2. Role sociálních podniků dle environmentálně laděných autorů radikální ekonomie

Radikální ekonomie není uceleným konceptem. Jak bylo popsáno v kapitole 3.1., zahrnuje mnoho myšlenkových směrů, které spojuje kritika ekonomie hlavního proudu a požadavek alternativního modelu společnosti. Ve své práci se zaměřím na autory spojené s radikální ekonomií, kteří do své kritiky ekonomie hlavního proudu zahrnují environmentální aspekt. Jednou z významných osobností, jejíž dílo se stalo inspirací mnoha těchto autorů, byl K. Polanyi[87]. Přínos K. Polanyiho spočívá v jeho komplexním vnímání ekonomiky. Dle něj je předpokladem fungující ekonomiky její hluboká zakořeněnost v sociálních vztazích i v přírodním systému. Také z tohoto důvodu odmítá funkčnost a dlouhodobou stabilitu tržního modelu ekonomiky, který se snaží komodifikovat půdu, tedy přírodní systém, a práci čili člověka. Dle Polanyiho „myšlenka sebeuspořádávajícího trhu představuje naprostou utopii. Takováto instituce nemohla existovat v žádném časovém období, aniž by zničilo lidskou a přírodní podstatu společnosti“ (Polanyi, 2006: 9). Na Polanyiho kritiku navazuje H. Daly  se svou tezí o závislosti ekonomiky na okolním systému. Ekonomiku chápe jako otevřený subsystém, jenž existuje v rámci uzavřeného[88] a z hlediska dostupných hmotných zdrojů konečného zemského ekosystému.  Toto tvrzení je hlavním východiskem ekonomie, která má vzhledem k jejímu důrazu na určující roli ekosystémů v existenci člověka a jím vytvořených struktur přívlastek „ekologická“ (Daly, 2004: 15). Podobně jako H. Daly chápe ekosystém jakožto základnu, na níž stojí lidská společnost i ekonomika, britská futuroložka H. Hendersonová, což je vidět na jejím modelu dortu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Model dortu H. Hendersonové

 

                                                                                                             (Hendersonová, 2001: 22)

 

H. Hendersonová pomocí tohoto modelu poukazuje na významnou souvislost, kterou je závislost peněžní ekonomiky (čili soukromého a veřejného sektoru) nejen na přírodním kapitálu, ale i na nepeněžní, svépomocné a kooperativní ekonomice. Na modelu dortu je vidět, že veškerá penězi ocenitelná produkce, jež je zahrnována do HDP, stojí na službách poskytovaných jednak ekosystémy, jednak sociální kooperativní ekonomikou péče. S rozkladem těchto dvou základních pater dortu logicky zaniknou jeho vyšší patra.

Přijmeme-li Dalyho tezi o omezenosti hmotných zdrojů existujících v zemském systému a vezmeme-li zároveň v potaz důležitost uvedené základny modelu dortu H. Hendersonové pro existenci ekonomického systému, vyvstává otázka globální ekosystémové únosnosti ekonomického růstu a vůbec směru společenského rozvoje. Komplexně se na problematiku růstu dívá F. Capra. Kritizuje globální posedlost tzv. „nediferencovaným“ růstem. Uznává tvrzení E. F Schumachera, že obecná víra v růst má své opodstatnění, jelikož je rysem života[89], nicméně růst je třeba diferencovat a vymezit. „Z nepřiměřené produkce a spotřeby v soukromém sektoru musíme růst převést do veřejných služeb jako je doprava, vzdělání a zdravotní péče. A tento obrat musí být doprovázen změnou v důrazu na vnitřní růst a vývoj místo na materiální zisk“ (Capra, 2002: 235). V rámci popisu současného charakteru růstu zmiňuje tento autor tři vzájemně propojené aspekty růstu: ekonomický, technický a institucionální. Za nejzávažnější problém ekonomického růstu považuje nadměrnou spotřebu přírodních zdrojů a degradaci ekosystémů. S mírou spotřeby přírodních zdrojů spojuje problém populační exploze v zemích třetího světa, jenž dává do souvislosti se špatnou sociální situací tamních obyvatel. V případě technického růstu upozorňuje F. Capra na problém technického determinismu, tedy vliv charakteru vědy a techniky na  systém hodnot a sociálních vztahů. Současnou techniku považuje za antiekologickou, společensky škodlivou, nezdravou a nelidskou. Odkazuje na vizi E. F. Schumachera spočívající v měkkých technických řešeních, tedy ve vytváření a užívání „techniky s lidskou tváří“[90]. V případě institucionálního růstu rozvádí F. Capra sociální a ekologické důsledky růstu nadnárodních korporací a expanze jejich moci. Na národní či mezinárodní úrovni chybí zákony, které by jejich zájmy omezovaly (Capra, 2002: 235-43). Podrobně se problému moci korporací a jejich negativním vlivům věnuje D. C. Korten. Ve své knize nabízí vedle kritiky globálního systému, v němž vládnou korporace, také možná řešení této dle jeho názoru dlouhodobě neudržitelné situace. Kvalita společnosti se podle tohoto alternativního ekonoma a myslitele odvíjí od zdravosti lokálních komunit. Tyto komunity mající potřebné pravomoci přispívají k posilování mezilidských vztahů a pomáhají nám napojit se na „onen kousek živé země, s nímž je náš život nerozlučně spjatý“ (Korten, 2001: 265). D. C. Korten navrhuje změnit současný globální systém vedoucí k masové chudobě, degradaci životního prostředí a sociální desintegraci v duchu hesla „globalizuj vědomí, lokalizuj ekonomiku“ Nikoliv globální ekonomika, nýbrž globální vědomí vytvářející síť porozumění, společných zájmů a vzájemného soucitu by mělo být jednotícím prvkem globální komunity lidí. Ekonomický systém by měl být složen z lokalizovaných ekonomik, které jediné mohou dle D. C. Kortena zajistit prosperující diverzitu lokálních kultur a šířit rozmanité zkušenosti a myšlenky cenné pro obohacení celku (Korten, 2001: 265 - 275).

 

 

3.2.1. Sociální podnik v alternativních ekonomických vizích

Na závěr této podkapitoly nastíním možnou roli sociálních podniků v rámci výše popsaných tezí kritiků ekonomie hlavního proudu. Budu přitom vycházet z českých principů sociálních podniků, které byly vytvořeny v rámci NTS C (příloha č. 2 této práce). Zmínění autoři nehledají náplast na tržní nedokonalosti, nýbrž pátrají po nové podobě ekonomického systému nakloněnějšího přírodě i lidem. Mohly by prvkem tohoto systému být sociální podniky? V jakém ohledu? Cílem sociálních podniků je dosažení trojího prospěchu, tedy sociálního, environmentálního a ekonomického. Jejich případný zisk z účasti na trhu je používán přednostně pro rozvoj daného podniku nebo pro naplnění jeho obecně prospěšných cílů. Lze říci, že sociální podniky plněním jimi vytyčených obecně prospěšných cílů mohou pozitivně ovlivnit růst sociálního a environmentálního kapitálu. Slovy F. Capry sociální podniky mohou plnit předpoklad tzv. „vnitřního růstu“. Potenciální schopnost sociálních podniků působit proti erozi těchto dvou kapitálů upevňuje nepeněžní základnu modelu dortu H. Hendersonové. Dle principů sociálních podniků publikovaných NTS C by tyto subjekty sociální ekonomiky měly uspokojovat místní potřeby a využívat místní zdroje. Za těchto okolností lze sociální podniky chápat jako protipól globalizované ekonomiky reprezentované korporacemi. Celosvětově se šířící myšlenka sociálních podniků, jež podporují rozvoj komunit, uspokojují místní potřeby přičemž  využívají místní zdroje, může dát konkrétní podobu výše zmíněné Kortenově vizi „globalizuj vědomí, lokalizuj ekonomiku“.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4. PŘÍPADOVÁ STUDIE

                 K. Navrátilová ve své bakalářské práci podotýká: „Tato práce je zaměřena na sociální podniky se sociálními cíli. V další části proto vynechávám environmentální cíle s vědomím, že tím ochuzuji sociální podniky o jejich důležitou dimenzi“ (Navrátilová, 2008: 28). Autorka dále uvádí, že tak činí pouze z praktických důvodů. Stejně tak já bych na tomto místě měla připomenout, že má práce zkoumá environmentální aspekty sociálního podnikání, od čehož se odvíjí volba předmětu mé případové studie. Záměrně jsem si vybrala firmu s výraznou environmentální rovinou podnikání. Možný sociální přínos tohoto podniku však nehodlám opomenout. Ve výše zmíněném dokumentu „Sociální ekonomika v ČR z pohledu projektů NTS C CIP EQUAL“ (příloha č. 2) je sociální podnikání spojeno s maximálním respektem k trvale udržitelnému rozvoji[91], ve standardech sociálního podniku je potom zmíněn environmentální přínos[92]  sociálního podniku. Dále je jako jeden z principů sociálního podniku uveden místní rozměr, jenž považuji za další environmentální charakteristiku tohoto konceptu. Jedním z cílů této části práce je spojit tato obecná tvrzení s činnostmi zkoumané firmy a naplnit je tak konkrétním obsahem.

 

4.1. Firma  „Ing. Jiří Marek – STROM“

                 Předmětem mé případové studie je firma Ing. Jiří Marek – STROM[93]. S touto firmou mám dvouletou osobní zkušenost získanou při účasti na letních kosících táborech[94] organizovaných  majitelem firmy, Ing. Jiřím Markem. Z této zkušenosti a informací, které jsem dodatečně vyhledala či zjistila přímo od J. Marka, budu v případové studii vycházet. Veškerá níže uvedená fakta o firmě STROM byla  konzultována s jejím majitelem, jenž měl možnost připomínkovat finální verzi této případové studie.

4.1.1. Představení firmy

STROM je malým specializovaným podnikem, který vznikl roku 1991. Má dvě právní formy: 1. Zemědělský podnikatel - fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku

2. Fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona nezapsaná v obchodním rejstříku

Původně se firma zabývala hlavně poskytováním služeb v oblasti ochrany přírody, spektrum činností STROMU se postupně rozšiřovalo do současné pestré skladby, které budu věnovat samostatnou kapitolu. Sídlem firmy a zároveň bydlištěm majitele je statek v obci  Chvalkov v jihočeském pohraničí. STROM patří Ing.  Jiřím Markovi. Před dvěma lety k sobě přijal pomocníka Petra Vinaře, který ovšem není zaměstnancem, nýbrž subdodavatelem. Od dubna 2008 je na dobu určitou zaměstnána Eva Hambergerová, absolventka Střední odborné školy pro ochranu a tvorbu životního prostředí ve Veselí nad Lužnicí.V létě organizuje Jiří Marek  v rámci svého podnikání „kosící  tábory“, na které najímá brigádníky starší šestnácti let. Ti pro něj pracují na základě dohody o provedení práce.

 

4.1.2. Majitel firmy

Jiří Marek  se narodil roku 1966  na statku v obci Chvalkov, který jeho rodina  obývá nejméně od konce 18. století. K oblasti svého rodiště má silnou vazbu, což se promítá do jeho podnikatelských aktivit i zálib. Kromě řízení firmy STROM vede J. Marek místní kroniku a píše publikace tematicky zaměřené na historii krajiny, krajinu a ochranu přírody převážně v oblasti Novohradských hor a jejich podhůří. Roku 1990 absolvoval na Vysoké škole lesnické a dřevařské ve slovenském Zvolenu, o osm let později završil studium zaměřené na ekologickou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Postgraduálně studoval obor Ekologie na Biologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, studium však ukončil před obhajobou disertační práce. J. Marek byl činný v neziskovém sektoru, konkrétně pracoval pro Český svaz ochránců přírody, ale i ve státní správě jako zaměstnanec Odboru životního prostředí Městského úřadu v Trhových Svinech. (STROM, 2008). Roku 1997 založil Sdružení pro ochranu přírody a výchovu STROM, které je ovšem v současnosti nečinné a to z důvodu novely zákona o daních z příjmů schválené v prosinci 2004, která zároveň novelizovala zákon o účetnictví. Od té doby mají občanská sdružení povinnost vést podvojné účetnictví, což momentálně není v silách J. Marka. Mezi jeho záliby patří cestování, fotografování, psaní, filozofie a psychologie.

 

 

 

4.1.3. Ekonomická situace firmy 

Hlavním zdrojem příjmů firmy je plnění zakázek týkajících se ochrany přírody a to zejména od městských úřadů a magistrátů, krajských úřadů, správy chráněných krajinných oblastí a Ministerstva životního prostředí ČR prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Vedle této činnosti má majitel J. Marek příjem z hospodaření na biofarmě s 31 hektary luk, na níž chová zvířata dle  standardů ekologického zemědělství. V současnosti vyčleňuje 5 ha pozemků na biosad, který by chtěl na podzim založit. Spíše symbolický příjem má J. Marek z publikační činnosti. Kromě státních dotací pro ekologické zemědělce je firma financována z vlastních zdrojů.

V loňském roce vykázala účetní nezdaněný zisk zhruba 200.000 Kč. Firma má závazky vůči bance ve výši 200 000 Kč, které plní dle smlouvy o úvěru poskytnutém na stroje a zařízení. Z této částky je již zaplacena zhruba polovina, do roka by měl být úvěr splacen v plné výši.

 

4.1.4. Činnosti firmy

V případě J. Marka se výrazně prolínají jeho záliby a podnikatelské aktivity, což nepovažuji za negativní vlastnost firmy, ba naopak. Pro mou práci je však zásadní zvažovat sociální a environmentální přínosnost podnikatelských aktivit firmy. Tyto aktivity, které  samozřejmě mohu být zároveň i zálibou, se pokusím oddělit od s podnikáním nesouvisejících zájmů J. Marka. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla popisovat činnost STROMU na základě dat uvedených v Registru ekonomických subjektů, která jsou součástí přílohy č. 3. této práce. Ve výpisu z tohoto Registru jsou podnikatelské aktivity STROMU vyjádřeny pomocí „Klasifikace ekonomických činností CZ-NACE“[95], jíž se budu v této práci řídit. Ke každé činnosti dle CZ-NACE přidám popis konkrétních aktivit firmy a jejich souvislostí, přičemž budu čerpat z vlastních znalostí a z internetových stránek zkoumané firmy[96].

 

Ø      Chov jiného skotu

J. Marek chová býky, konkrétně plemeno Aberdeen Angus. Býci jsou chováni dle standardů ekologického zemědělství, nicméně v blízkém okolí nejsou bio jatka. Vzhledem k tomu, že J. Marek není příznivcem dlouhých transportů zvířat, býky vozí na blízká klasická jatka a maso z nich se tedy na trhu prodává jako konvenční.

Ø      Sladkovodní akvakultura

J. Marek revitalizoval na svém pozemku rybník, jenž byl v roce 1972 rozorán tehdejším vlastníkem, tedy místním zemědělským družstvem. Důvodem obnovy rybníka byla jednak nefunkčnost bahnité půdy pro jakékoliv hospodaření, jednak v dětství vytvořený citový vztah k dřívějšímu rybníku. V současnosti zde J. Marek chová biokapry převážně pro svou osobní spotřebu.

 

Ø      Ostatní profesní, vědecké a technické činnosti

Pod tento nadpis lze zahrnout širokou škálu aktivit firmy. Jednou z nich je ošetřování stromové zeleně. J. Marek provádí zejména střešení stromových poranění a dutin, dále zabezpečuje péči o veřejnou stromovou zeleň, parky, stromořadí a významné stromy podléhající zákonné ochraně, tedy památné stromy a registrované významné krajinné prvky. Věnuje se také návrhům a realizaci dosadeb dřevin. Další činností firmy STROM jsou terénní práce v přírodních rezervacích. Zabezpečuje provádění opatření podle schválených plánů péče o MZCHÚ[97] a další práce podle zadání objednatele. Konkrétně jde o sekání mokřadních rezervací, kácení a odstraňování náletových dřevin a značení rezervací. J. Marek přitom užívá křovinořezy, motorové pily, pásový malotraktor a traktor. V neposlední řadě se firma „Strom“ věnuje speciálním činnostem, např. tvorbě vhodných životních podmínek pro konkrétní chráněné druhy či úpravám vodního režimu v rezervacích, zpevňování vodních toků[98]. Podílí se také na pracích v rámci národního záchranného programu perlorodky říční.

 

Ø      Ostatní vzdělávání

Do této kategorie činností firmy „Strom“ lze zahrnout jednak aktivity související s programem letních kosích táborů, jednak publikační činnost majitele firmy. Programová náplň těchto táborů nespočívá pouze v náročné manuální práci[99] v chráněných územích za každého počasí[100], je proložena převážně cyklistickými výlety do okolní krajiny s výkladem průvodce, J. Marka. Účastník tábora se dozvídá informace o krajině a historii oblasti, četba místní sudetské poezie, ale i jiných textů, není nijak ojedinělá. V rámci práce v chráněných územích se brigádníci seznámí s příslušnou lokalitou, s důvody její ochrany i s konkrétními chráněnými druhy. Doplňkovou činností firmy s možným osvětovým efektem je  příprava a realizace publikací a tvorba naučných stezek[101].

 

Ø      Ubytování v hotelích a podobných ubytovacích zařízeních

Tuto činnost J. Marek  momentálně neprovozuje. Jeho původním záměrem bylo na své farmě vybudovat malé ubytovací prostory. Prostory sice vznikly, ale svému původnímu účelu v současnosti neslouží. Od svého záměru však J. Marek neupustil, plánuje vybudovat na svém statku nové prostory nad bývalými stájemi.

 

Ø      Maloobchod prostřednictvím internetu nebo zásilkové služby

Žádnou takovou činnost v firma nevykonává. Tato aktivita je spojena s činností partnerky J. Marka J. Kubáňové, která jednu dobu prodávala přes STROM baby šátky a ekologické pleny. Nyní vykonává tuto činnost na své jméno. 

 

4.2. Firma STROM v kontextu charakteristik sociálního podniku

Jaké atributy sociálního podniku lze přiřknout firmě STROM? V následujícím textu porovnám podnik J. Marka se dvěma soubory charakteristik sociálních podniků. Jedním je koncept N. Johanisové zahrnutý do přílohy č. 1, jako druhý vzor ke srovnání mi poslouží soubor principů NTS C popsaný v kapitole 3.3.2..

 

4.2.1. STROM v kontextu charakteristik N. Johanisové

N. Johanisová do svého výzkumu o sociálních podnicích zahrnula subjekty, které mají alespoň jednu z autorkou určených charakteristik sociálních podniků. Jde o charakteristiky:

A - Formální kooperativní struktura  

B - Vzájemná spolupráce jako idea či duše organizace

C - Záměrný etický cíl komerční aktivity

D - Důraz na místní zdroje, místní produkci pro místní spotřebu, místní environmentání udržitelnosti a na místní finanční toky

E - Plné či alespoň částečné financování z vlastních zdrojů

(Johanisová, 2005: 130) (vlastní překlad)

 

Vzhledem k výše jmenovaným podnikatelským aktivitám jsem STROMU přiřkla tři charakteristiky: C, E i D.

C - Záměrný etický cíl komerční aktivity je obsažen ve většině podnikatelských aktivitách popisované firmy. Vedle snahy  o osvětu účastníků kosících táborů a o oslovení širší veřejnosti skrze publikační činnost je to hlavní náplň firmy spočívající v pomoci přírodě, ať už jde o péči o stromy, vodní toky či o chráněná území. Etickou rovinu podnikání STROMU vidím také v hospodaření dle standardů ekologického zemědělství a v odmítání dlouhého transportu býků na biojatka. STROM plní také charakteristiku D[102], a to ve smyslu místní produkce pro místní spotřebu, menší část svých bioproduktů příležitostně prodává „ze dvora“. Kromě státních dotací ekologického zemědělství je STROM financován z vlastních zdrojů, splňuje tedy charakteristiku E.

 

4.2.2. STROM a principy sociálních podniků NTS C

Pro přehlednost zde stručně vyjmenuji výše charakterizované principy sociálních podniků, s nimiž budu konfrontovat firmu STROM.

1.      Obecně prospěšný cíl, který je formulován ve stanovách nebo statutu

  1. Participace, demokratické rozhodování a sociální kapitál
  2. Specifické financování a použití zisku
  3. Místní rozměr                               

                                                                                                                           (NTS C, 2008: 2)

4.2.2.1. Obecně prospěšný cíl, který je formulován ve stanovách nebo statutu

Podmínku existence obecně prospěšného cíle subjektu uvedeného v prvním principu lze připodobnit k charakteristice „C - Záměrný etický cíl komerční aktivity“ vyargumentovaný v předchozí podkapitole. Porovnáme-li aktivity STROMU se zákonnou definicí obecně prospěšného cíle (pozn. 66), pak lze uvést, že tato firma svým podnikáním přispívá k ochraně přírodního prostředí, kulturních památek a tradic, působí i v oblasti vzdělávání. Obecně prospěšný cíl není v případě STROMU formulován ve stanovách, jelikož tento podnik žádné nemá a nelze jej přímo odvodit ani ze dvou právních statutů firmy, tedy živnostníka a zemědělského podnikatele. Obecné prospěšné cíle jsou však na internetových stránkách  STROMU popsány v rámci jeho podnikatelských aktivit a realizovány v praxi. Tento způsob považuji vzhledem ke komentáři k tomuto principu (NTS C, 2008: 2) jako možnou cestu, jak je deklarovat.

 

4.2.2.2. Participace, demokratické rozhodování a sociální kapitál

Firma STROM stála až do dubna 2008 na jednom majiteli, nyní má jednoho nového zaměstnance, jenž  se zatím orientuje a na řízení se nepodílí. Subdodavatel Petr Vinař má dle J. Marka ve firmě velmi silný a znatelný hlas aniž by vlastnil jakýkoliv kapitálový podíl. Princip vnitřního demokratického řízení STROM nikde nedeklaruje, nicméně dle tvrzení J. Marka je stakeholder firmy P. Vinař do řízení zapojen. Posouzení vlivu firmy na posilování místního sociálního kapitálu neprovádím. Dostala bych se na problematicky uchopitelnou rovinu osobních vztahů majitele firmy s místními lidmi a institucemi.

 

4.2.2.3. Specifické financování a použití zisku

Charakter financování firmy STROM jsem zmínila v kapitole 4.1.3., proto se nyní budu zabývat pouze způsobem nakládání firmy se ziskem. Dle standardu sociálních podniků NTS C uvedeného k tomuto třetímu principu „hospodaření sociálního podniku směřuje k dlouhodobé ekonomické stabilitě a udržitelnosti (interní i externí“)(NTS C, 2008: 2). Dlouhodobá udržitelnost firmy STROM stojí na její schopnosti uživit majitele a jeho rodinu od čehož odvíjejí některá opatření, která rozeberu v následující podkapitole. Nicméně je patrné, že část zisku firmy je na základě vlastní vůle jejího majitele investována do obecně prospěšných aktivit. Usuzuji tak na základě znalosti záměru firmy investovat do založení biosadu, v čemž nyní podniká první kroky. 

 

4.2.2.4. Místní rozměr                                

Poslední čtvrtý princip sociálních podniků lze firmě STROM vzhledem k charakteru jejích aktivit přisoudit. Působnost firmy převážně spadá do jednoho regionu, činností v oblasti ochrany přírody, stavbou naučných stezek a publikováním literatury o místní krajině a její historii přispívá STROM místnímu rozvoji.

 

4.3. Přínosy firmy STROM a jejich limity

Na závěr této případové studie shrnu environmentální i sociální přínosy firmy STROM, které  vztáhnu k potřebě zajistit ekonomickou stabilitu podniku a jeho další existenci.

4.3.1 Sociální a environmentální přínosy

Dominantní představa o sociálním přínosu sociálních podniků spočívá v sociálním začlenění jedinců ohrožených vyloučením ze společnosti, hlavně cestou jejich zaměstnávání. Vezmu-li v potaz takovéto pojetí, pak musím podotknout, že tento druh přínosu firma STROM generuje v minimální míře. J. Marek sice dává práci místním nezaměstnaným, jde ovšem o letní brigádu v rámci „kosících táborů“ a nikoliv o stálý pracovní poměr. Během posledních dvou let začal J. Marek spolupracovat s Petrem Vinařem, který je subdodavatelem, nyní zaměstnal ve firmě Evu Hambergerovou na dobu určitou. Firma tedy vygenerovala jedno pracovní místo a trvale poskytla práci dalšímu člověku. Ani v jednom případě však nešlo o osoby ohrožené sociálním vyloučením. Budeme-li chápat sociální přínos firmy šířeji, pak lze říci, že některé environmentální aktivity STROMU jsou zároveň sociálně přínosné. Environmentální a sociální přínos se prolíná např. ve výše popsané osvětové publikační činnosti firmy, v tvorbě naučných stezek či v environmentální výchově probíhající v rámci letních kosících táborů. Připustíme-li závislost lidské existence na kvalitním životním prostředí, můžeme jako sociálně přínosné chápat i ostatní environmentálně příznivé aktivity podniku[103]. Firma STROM svou činností přispívá k ochraně biodiverzity mnoha způsoby. Její majitel preferuje k přírodě šetrnější způsob zemědělské činnosti, ošetřuje stromovou zeleň, přispívá k tvorbě vhodných životních podmínek pro zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů, podílí se na revitalizaci vodních toků. Vedle přispění k ochraně biodiverzity podporuje J. Marek v menší míře lokální ekonomiku, a to občasným prodejem svých produktů „ze dvora“. 

 

4.3.2. Podnikatelská rizika

STROM je financován kromě státních příspěvků pro ekologické zemědělce z vlastních zdrojů a příjmy firmy musí zároveň zajistit existenci majiteli a jeho rodině. S tím jsou spojeny nutné úvahy nad ekonomickou efektivitou podnikání této firmy a snaha snižovat ekonomická rizika s cílem zachovat její existenci. V souvislosti s činností firmy jsem identifikovala následující podnikatelská rizika vyplývající z prostředí, v němž firma působí.

 

 

 

 

  1. Konkurence a hrozba nepřidělení zakázek
  2. Závislost na úřadech a jejich špatně nastavených tarifech odměn za vykonané služby[104]
  3. Vypršení dlouhodobých kontraktů na práce v chráněných územích a neuzavření nových
  4. Závislost podnikání na počasí

 

S cílem snížit podnikatelská rizika upustil majitel firmy od kosení rezervací kosami a přešel na benzínové křovinořezy. Později zakoupil ještě pásový malotraktor. Od ručního kosení tedy přešel čistě z ekonomických důvodů k evironmentálně méně příznivé technice. Další pořízená technika, konkrétně nový traktor s čelním nakladačem, pramice na svážení trávy, rotačka, teleskopická pila a tři motorové pily, zvyšuje konkurenceschopnost firmy na trhu a efektivitu její činnosti. Díky tomuto vybavení mohl J. Marek přijmout a splnit zakázku spočívající v odstranění škod napáchaných orkánem Kyrill v lednu 2007. Na základě těchto informací lze vyvodit, že možnosti firmy STROM generovat sociální a environmentální přínosy jsou omezeny podnikatelskými riziky, jimž musí čelit.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5. DISKUSE

5.1. Možnosti dalšího zkoumání

Vzhledem k rozsahovému omezení této práce a svým osobním  limitům jsem do mnoha zajímavých oblastí spojených se sociálními podniky mohla jen letmo zabrousit. Přínosným by byl bližší rozbor preanalytických vizí radiální ekonomie a ekonomie hlavního proudu. Od těchto vizí se odvíjí chápání společenské role sociálních podniků. Hlubší úvaha o legislativních aspektech rozvoje sociálních podniků u nás by také měla svou vypovídací hodnotu. Další výzkumnou výzvou by mohlo být hledání cest, jak posuzovat přínosnost sociálních podniků. Tomu musí nutně předcházet úvaha nad konkrétními možnými environmentálními přínosy těchto subjektů. Nicméně v tomto ohledu je otázkou, nakolik by pevnná metoda takového posuzování byla přínosná. Sílu sociálních podniků vidím v tom, že se snaží nalézat specifická řešení konkrétních problémů ušitá na míru učité oblasti čili podoba jejich přínosů není nijak univerzální.

 

Mou studii by jistě obohatily rozhovory se stakeholdry firmy STROM. Mám na mysli zákazníky, což jsou převážně instituce veřejné správy, zaměstnance i subdodavatele a v neposlední řadě účastníky kosících táborů a obyvatele Chvalkova, v němž firma sídlí. Na základě těchto rozhovorů by bylo možné blíže popsat podíl zaměstanců na řízení firmy, uvažovat o efektu ekologické výchovy na brigádníky či  ujasnit otázku firemního přínosu pro rozvoj místního sociálního kapitálu. Cenné pro posouzení lokálního rozměru firmy, ovšem v případě STROMU velmi komplikované, by bylo spočítat její lokální multiplikátor. Postupy zmíněné v tomto odstavci bych při zkoumání environmentálních a sociálních přínosů podniků doporučila.

 

Jak je v této práci vidět, výrazný vliv na podobu definice sociálního podniku má zaměření daného autora či instituce, která se tento fenomén snaží uchopit. Na poli teoretickém jsou v České republice sociální podniky pojímány komplexně. Na poli praktickém se tomuto fenoménu věnují převážně organizace zaměřené na sociální aspekt tohoto fenoménu, konkrétně na sociální inkluzi. Pokud by měl být sociální podnik znám veřejnosti také v environmentálním a lokálním kontextu, měly by se o to zasadit právě ty instituce, které tyto hodnoty u nás propagují. V dalším zkoumání vývoje tohoto fenoménu bychom se mohli tázat, jaké environmentálně zaměřené instituce u nás by se mohly do tohoto procesu zapojit a co by vývoji konceptu mohly konkrétně přinést.

6. ZÁVĚR

6.1. Shrnutí

                 Ve své bakalářské práci jsem se věnovala konceptu sociálních podniků a jeho environmentální dimenzi. V případové studii jsem v kontextu teoretických souvislostí tohoto fenoménu analyzovala firmu Ing. Jiří Marek – STROM.

Sociální podniky jsem uchopila v současných i historických souvislostech. Tento fenomén byl v mé práci spojen se sociální ekonomií, s koncepty třetího sektoru a sociální ekonomiky. Konceptu sociální ekonomiky jsem věnovala zvláštní pozornost. Zmínila jsem organizace, které tento koncept propagují, a popsala principy, jež mu přisuzují. Ve snaze nastínit historické souvislosti vývoje sociální ekonomiky a jejích subjektů jsem se  obrátila do minulosti a hledala v ní organizované formy solidarity a důvody jejich vzniku. Zaměřila jsem se na historický vývoj těchto forem na našem území. Následoval rozbor procesu definování sociálních podniků v českém prostředí. V jeho rámci jsem charakterizovala zahraniční koncepty, které jsou inspirací v procesu tvorby definice v České republice. Poté jsem věnovala pozornost legislativním souvislostem českých sociálních podniků a provedla analýzu nabízených definic či charakteristik sociálních podniků u nás. Po vymezení sociálních podniků následovalo zamyšlení nad různými představami o jejich společenské úloze. Popsala jsem možná chápání tohoto fenoménu v intencích ekonomie hlavního proudu a nastínila také pohledy environmentálně laděných autorů spojovaných s radikální ekonomií. V rámci ekonomie hlavního proudu, ale i z perspektivy některých radikálních ekonomů jsem formulovala možné environmentální přínosy tohoto konceptu. V rámci případové studie jsem se věnovala firmě Ing. Jiří Marek – STROM.  Po představení firmy a jejího majitele následoval popis ekonomické situace podniku a jeho činností. Konfrontovala jsem tuto firmu se dvěma soubory charakteristik sociálních podniků a vymezila její environmentální a sociální přínosy. V závěru případové studie jsem poukázala na limity generování těchto přínosů. V diskusi jsem uvažovala o  možných směrech, jimiž by se mohl další výzkum a proces ustavování sociálních podniků v České republice ubírat.

 

6.2. Zjištěné souvislosti

V úvodu své práce jsem si položila otázky, kterými jsem se v následujícím textu zabývala. Na závěr této práce shrnu nalezené odpovědi.

 

 

Do kterých teoretických konceptů lze sociální podnik zahrnout?

Sociální podniky lze spojovat se sociální ekonomií a s koncepty třetího sektoru či sociální ekonomiky. Ve své práci jsem odlišila často směšované a nejasné obsahy těchto pojmů. Sociální ekonomii chápu ve dvou rovinách. Jednak jako normativní vědeckou disciplínu, která se snaží aplikovat přístup neoklasické ekonomie na politiky v sociální oblasti, jednak jako teorii spojenou s radikální ekonomií, která zahrnuje nejrůzněji orientované kritiky ekonomie hlavního proudu. Sociální ekonomika je koncept vycházející z pokusu realizovat teze a hodnoty sociální ekonomie. Lze do ní zařadit subjekty s určitými rysy, které se nacházejí v oblasti mezi soukromým, ziskovým a komunitním sektorem s tím, že do nich mohou i přesahovat. Součástí sociální ekonomiky je třetí sektor v užším americkém pojetí, tedy sektor neziskový. V evropském pojetí má koncept třetího sektoru poněkud širší význam a je ztotožňován s konceptem sociální ekonomiky.

 

O jaké historické kořeny se můžeme v České republice při současném vymezování sociálních podniků opřít?

Sociální ekonomika a její subjekty se formují pod vlivem myšlenek solidarity a spravedlnosti.  Formy zdola organizované vzájemné spolupráce můžeme hledat hluboko v minulosti. Jde o tradiční občiny či cechy. Při pátrání po kořenech sociální ekonomiky je často odkazováno na vznik družstev a spolků, které jsou spolu s nadacemi považovány za její současné pilíře. Historie družstevní, spolkové i charitativní činnosti u nás je velmi bohatá. Motivem rozvoje družstevní myšlenky mohla být vedle snahy čelit sociálním dopadům průmyslového systému také touha po emancipaci českého národa. Problémem českých autentických družstev byla jejich politizace a silná deformace za komunistického systému, v němž družstva ztratila svou původní podobu i úlohu.  Vedle družstev se zhruba v polovině 19. stol začala u nás výrazně rozvíjet činnost spolkových a nadačních institucí. Tomuto rozvoji přispělo stejně jako u družstev jejich legislativní ukotvení. Činnost těchto subjektů byla v éře komunismu velmi omezena.

 

Jakým způsobem probíhá proces ustavování sociálního podniku v České republice?

V současné době můžeme sledovat růst zájmu o pevnější vymezení českého sociálního podniku na poli akademickém, v oblasti občanského sektoru, ale i ze strany státu. Toto vymezení by mělo v budoucnu nabýt své legislativní podoby. Čeští autoři a instituce se inspirují zahraničními přístupy k sociálním podnikům, konkrétně pojetím britským a evropským-kontinentálním, okrajově také severoamerickým. Významnou roli v ustavování a propagaci konceptu sociální ekonomiky a sociálního podniku v České republice hraje evropská Iniciativa EQUAL. V rámci této Iniciativy vznikla Národní tematická síť C,   jejímž cílem je etablování a rozvoj sociální ekonomiky a sociálního podnikání u nás. NTS C prezentovala svou finální verzi  definice sociálního podniku a jeho principů, která je splolu s definicí sociálního podnikání a sociální ekonomiky uvedena v dokumentu s názvem Sociální ekonomika v ČR z pohledu projektů NTS C CIP EQUAL. Principy sociálního podniku dle NTS C jsou: 1.Obecně prospěšný cíl, který je formulován ve stanovách nebo statutu, 2. Participace, demokratické rozhodování a sociální kapitál, 3. Specifické financování a použití zisku, 4. Místní rozměr. Vedle normativních charakteristik sociálních podniků je aktuální otázkou také jejich institucionální vymezení. V tomto ohledu hraje důležitou roli česká legislativa, která by měla nastavovat vhodné podmínky pro rozvoj sociálních podniků. Nad možnými právními formami sociálních podniků u nás probíhá diskuse.

 

V jaké podobě je v procesu vymezování českých sociálních podniků  reflektována environmentální rovina tohoto fenoménu?

Evironmentální rovina tohoto fenoménu je velmi obecně zahrnuta do dokumentu Sociální ekonomika v ČR z pohledu projektů NTS C CIP EQUAL. Sociální podnikání je zde spojeno s maximálním respektem k trvale udržitelnému rozvoji. V textech  o sociálních podnicích bývá jejich přispění k trvale udržitelnému rozvoji zmíněno, nicméně nerozvedeno, a tak se naskýtá otázka, jak lze tento velmi obecný pojem v souvislosti se sociálními podniky chápat. Podobně se lze tázat v případě přisouzení environmentáního přínosu sociálních podniků, jenž je součástí standardů sociálního podniku uvedených ve výše zmíněném dokumentu. Pozitivní environmentální vliv bývá někdy spojován s podnikatelskými aktivitami sociálních podniků typu recyklační služby či výroba ekologicky šetrných výrobků. V rámci principů sociálního podniku vytvořených NTS C je uveden místní rozměr spočívající v uspokojování přednostně místních potřeb a přednostní využívání místních zdrojů.  Takto vysvětlený princip považuji za další environmentální charakteristiku tohoto konceptu.

 

Jaká společenská úloha je sociálním podnikům přisuzována?

Chápání společenské úlohy sociálních podniků závisí na východiscích a zaměření daného autora či instituce. Z pohledu ekonomie hlavního proudu může být koncept sociálního podniku jedním z možných řešení, jak korigovat vady tržního systému, konkrétně řešit problémy nepřiměřených sociálních tvrdostí a externalizace nákladů. Dle některých environmentálně laděných autorů radikální ekonomie, kteří pátrají po nové podobě společenského systému, mohou být sociální podniky díky svému etickému a lokálnímu rozměru součástí nové, přírodě i lidem přátelštější ekonomiky.

 

Které charakteristiky sociálních podniků lze firmě STROM přisoudit?

Z pěti charakteristik sociálních podniků vytvořených N. Johanisovou splňuje firma Ing. Jiří Marek STROM tři. Splněnými charakteristikami jsou: C - Záměrný etický cíl komerční aktivity, E - Plné či alespoň částečné financování z vlastních zdrojů a D - Důraz na místní zdroje, místní produkci pro místní spotřebu, místní environmentání udržitelnosti a na místní finanční toky. Lokálnost finančních toků v rámci činnosti firmy však má svá omezení. Porovnáme-li firmu s principy sociálního podniku vytvořenými NTS C, pak STROM odpovídá principu 1. Obecně prospěšný cíl, který je formulován ve stanovách nebo statutu. Diskutabilní je v případě STROMU princip 2. Participace, demokratické rozhodování a sociální kapitál. Princip 3. Specifické financování a použití zisku a 4. Místní rozměr lze firmě STROM přiřknout.                               

 

Jaké konkrétní sociální a environmentální přínosy má firma STROM?

V souvislosti se sociálními podniky dominantně chápaný sociální přínos spočívající  v sociální inkluzi cestou zaměstnávání firma STROM prakticky nevytváří. Budeme-li chápat sociální přínos firmy šířeji, lze říci, že některé environmentální aktivity STROMU jsou zároveň sociálně přínosné. Jde o osvětovou publikační činnost firmy, tvorbu naučných stezek či environmentální výchovu. Můžeme si klást otázku, zdali všechny environmentálně přínosné aktivity nejsou zároveň sociálně přínosné. Za environmentálně přínosné lze označit činnosti firmy přispívající k ochraně biodiverzity. Jde o hospodaření dle standardů ekologického zemědělství, ošetřování stromové zeleně, podíl na tvorbě vhodných životních podmínek pro zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů, revitalizace vodních toků. Vedle přispění k ochraně biodiverzity podporuje J. Marek v menší míře environmentálně příznivou lokální ekonomiku, a to občasným prodejem svých produktů „ze dvora“. 

 

Kterými směry by se mohl další výzkum a proces ustavování sociálních podniků v České republice ubírat?

S ustavováním konceptu sociálního  podniku v České republice souvisí nastavení legislativy. Další směr výzkumu sociálních podniků by tedy měl vést k právnímu ukotvení tohoto konceptu, ale i k identifikaci případných legislativních bariér rozvoje sociálních podniků a hledání cest jejich odstranění. Výzkumnou výzvou by také mohlo být nalezení cest, jak posuzovat přínosnost sociálních podniků, ovšem s přihlédntím k velké specifičnosti těchto přínosů. Tomu nutně musí předcházet úvaha nad konkrétními možnými environmentálními přínosy těchto subjektů. Do dalšího zkoumání vývoje tohoto fenoménu u nás by bylo na místě zapojit environmentálně zaměřené organizace a vědce, kteří by mohli přispět k upřesnění a etablování environmentální dimenze tohoto konceptu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

7. JMENNÝ REJSTŘÍK

ANHEIER 9

BEER 8

BIRCHALL 14

BORZAGA 12, 17, 19, 22                              

CAPRA 8, 35, 36

DALY 31, 33

DEFOURNY 11, 12, 17, 19, 20, 21, 22

DOHNALOVÁ 11, 12, 13, 15, 16, 25, 27, 28, 29, 30

FEIERABEND 13, 14, 15

Frühbauerová 29

FUCHS 13, 17, 31, 32, 33

HENDERSON 34, 35, 36

HOLMAN 15, 16

HUNČOVÁ 10, 17, 25, 28, 29, 30, 31, 32, 33

JOHANISOVÁ 9, 10, 12, 14, 17, 18, 20, 21, 25, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 41, 45

KELLER 32

KORTEN 35, 36

LAVILLE 10, 13, 31

MOLDAN 37

NAVRÁTILOVÁ 10, 18, 28, 29, 37

NYSSENS 13

NORBEGR HODGE 12

NOVOTNÝ 8, 32

NYSSENS

OVČÁČKOVÁ 16

PEARCE 8, 9

PESTOFF 10

POLANYI 33

POVOLNÁ 27

RÁKOSNÍK 15

SALOMON 9

SCHUMACHER 35

SCHUMPETER 18

SKOPEČEK 8, 11, 18, 19, 27, 28, 29, 30

SMRČKA 15

ŠKARABEOVÁ 28, 29

STAŠKOVÁ 24

TULEJA 13, 17, 31, 32, 33

VÁVROVÁ 15

YOUNG 19

 

 

 

 

 

8. SEZNAM UŽITÝCH ZDROJŮ 

BEER, M., A history of British socialism. 1. vyd. London: George Allen & Unwin, 1948.  361 s. Bez ISBN

BIRCHALL, J. Co-op: the people’s bussiness. 1. vyd. Mancheaster: Mancheaster University Press, 1994. 217 s. ISBN 0-7190-4421-9 (hard) ISBN 0-7190-3861-8. (pbk.)

BORZAGA, C. – DEFOURNY, J. The Emergence of Social Enterprise. 1. vyd. London;: New York;: Routledge, 2001. 383 s. ISBN 0-415-25301-2.

CAPRA, F. Bod obratu. 1. vyd. Praha: DharmaGaia, 2002. 514 s. ISBN 80-85905-42-6.

CIC REGULATOR. Community Interest Companies. [online]. 2008. [cit. 2008-05-02]. Dostupné na WWW: <www.cicregulator.gov.uk>.

ČSÚ. Registr ekonomických subjektů. [online]. 2008. [cit. 2008-03-12]. Dostupné na WWW: <http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/registr_ekonomickych_subjektu>.

DALY, H. – FARLEY, J. C. Ecological economics. 1. vyd. Washington: Island Press, 2004. 454 s. ISBN 1-55963-312-3.

DEFOURNY, J. Sociální podniky v rozšířené Evropě. Koncept a skutečnosti. [online]. Praha: CECOP-EST 2004. [cit. 2008-04-13]. Dostupné na WWW: <http://www.cecop-est.cz/download/Socialni_podniky_Defourny_EMES1.pdf>.

DEFOURNY, J. Definition of social economy. [online]. [cit. 12. 4. 2008].  Dostupné na WWW: <http://www.emes.net/index.php?id=234>.

DOHNALOVÁ, M. Sociální ekonomika v evropeizaci českého hospodářství. 1. vyd. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2006. 123 s. ISBN 80-86729-31-1.

DOHNALOVÁ, M., et al. Sociální ekonomika, Sociální podnikání, studijní text. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., 2007. 178 s. ISBN 978-80-7204-552-5.

DTI. Social enterprise, a strategy for success. 2002 [online]. Department of Trade and Industry [cit. 2008-04-15].  Dostupné na WWW: <http://www.cabinetoffice.gov.uk/third_sector/social_enterprise/~/media/assets/www.cabinetoffice.gov.uk/third_sector/se_strategy_2002%20pdf.ashx>.

EMES. Social economy. [online]. 2008. [cit. 2008-04-03].Dostupné na WWW: <http://www.emes.net/index.php?id=234>.

ENGLIŠ, K. Hospodářské soustavy. 2. vyd. Praha: Spolek československých právníků Všehrd, 1991. 128 s. ISBN 80-85305-00-3.

FEIERABEND, L. Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. 1. vyd. Volary: Stehlík, 2007. 161 s. ISBN 978-80-86913-03-2.

FOKUS PRAHA. [online]. 2008. [cit. 2008-04-15]. Dostupné na WWW: <http://www.fokus-praha.cz/>.

FRAŇKOVÁ, E. Ničí práce svět? Použitelnost 2. termodynamického zákona a pojmu entropie v environmentální argumentaci. 2007. [Magisterská diplomová práce, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita Brno].

FRÜHBAUEROVÁ, I. Sociální ekonomika. 2007. [Bakalářská diplomová práce, Fakulta ekonomicko – správní, Ústav ekonomie, Univerzita Pardubice].

FUCHS, K. – TULEJA, P. Základy ekonomie. 2. vyd. Praha: Ekopress, 2005. 347 s. ISBN 80-86119-94-7.

HARVARD BUSINESS SCHOOL. Social Enterprise Initiative. [online]. 2008. [cit. 2008-04-04]. Dostupné na WWW: <http://www.hbs.edu/socialenterprise/>.

HEFAISTOS. Projekt občanského sdružení Orfeus. [online]. 2008. [cit. 2008-04-15]. Dostupné na WWW: <http://www.hefaistos.org/>.

HENDERSON, H. Za horizontem globalizace: utváření udržitelné globální ekonomiky. 1. vyd. Praha: DharmaGaia, 2001. 133 s. ISBN 80-859059-3-0.

 

HODGE, H. N. Dávné budoucnosti. 1. vyd. Brno: Hnutí DUHA. 177 s. ISBN 80-902056-1-5.

 

HOLMAN, R. Ekonomie. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005. 709 s. ISBN 80-7179-891-6.

 

Hunčová, M. Ekonomický rozměr občanské společnosti. 1. vyd. Ústí nad Labem: FSE UJEP, 2004. 180 s. ISBN 80-7044-605-6.

 

Hunčová, M., et al. Sociální ekonomika a sociální podnik, jejich kořeny a perspektivy. Sborník příspěvků z mezinárodního vědeckého semináře. 1. vyd. Ústí nad Labem: FSE UJEP, 2005. 34 s. + 1 CD. ISBN 80-7044-724-9.

 

Hunčová, M., et al. Sociální ekonomika a sociální podnik jako nástroj veřejných politik. Sborník příspěvků z mezinárodního vědeckého semináře. 1. vyd. Ústí nad Labem: FSE UJEP, 2006. 24 s. + 1 CD. ISBN 80-7044-819-9

 

Hunčová, M., et al. Sociální ekonomika, sociální podnik a sociální kapitál. Sborník příspěvků z mezinárodní konference. 1. vyd. Ústí nad Labem: FSE UJEP, 2007. 58 s. + CD. ISBN 978-80-7044-954-7.

ICA. Statement on the Co-operative Identity. [online]. 2007. [cit. 2008-04-20]. Dostupné na WWW: <http://www.ica.coop/coop/principles.html>.

ING. JIŘÍ MAREK – STROM. [online]. 2008. [cit. 2008-05-02].Dostupné na WWW: <www.istrom.cz>.

JOHANISOVÁ, N. Living in the Cracks: A Look at Rural Social Enterprises in Britain and the Czech Republic. 1. vyd. Dublin: Feasta, 2005. 133 s. ISBN 1-903998-52-2.

JOHANISOVÁ, N. Studijní materiály ke kurzu Environmentální ekonomie. 2006 (nepublikováno). 
 
JOHANISOVÁ, N. Z ekonomického kapsáře Nadi Johanisové. [online] 2007 [cit. 1. 4. 2008]. Dostupné na WWW: <http://www.thinktank.cz/index.php?id=283>.

JOHANISOVÁ, N. A Comparison of Rural Social Enterprises in Britain and the Czech Republic. 2007. [Doktorská práce, Katedra environmentálních studií, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita Brno].

JOHANISOVÁ, N. Karl Polanyi: Seberegulující trh je nebezpečná utopie. Sedmá generace, 2008. [online] roč. 17, č. 1 [cit. 2008-04-15]. Dostupné na WWW: <http://www.sedmagenerace.cz/index.php?art=clanek&id=313>.

KELLER, J. Soumrak sociálního státu. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 158 s. ISBN 80-86429-41-5.

 

KONZULTACE, 2007-2008. JOHANSOVÁ, N. Osobní konzultace v letech 2007 a 2008.

 

KORTEN, D. C. Keď korporácie vládnu svetu. 1. vyd. Košice: Mikuláš Hučko, 2001. 351 s. ISBN 80-968603-0-5.

 

LOCAL LIVELIHOODS. Social Enterprise. [online]. 2008.[cit. 2008-04-15]. Dostupné na WWW: <http://www.uk.locallivelihoods.com/Moduls/WebSite/Page/Default.aspx?Pag_Id=110>.

 

MAREK, J. Rozhovory, 2006-2008. Osobní a korespondenční rozhovory v letech 2006-2008.

 

MOLDAN, B. Ekologický aspekt trvalé udržitelnosti. Otázka “jak nerůst″ se změnila v otázku “jak růst″. Vesmír [online]. 1995, č.7, [cit. 2008-04-24]. Dostupné na WWW: <http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=4928>. ISSN 1214-4029.

NADACE VIA. [online]. 2008. [cit. 2008-04-13].Dostupné na WWW: <http://www.nadacevia.cz/>.

NÁVRH NÁRODNÍHO ROZVOJOVÉHO PLÁNU ČESKÉ REPUBLIKY 2007-2013. [online]. 2006 [cit. 04.04.2008]. Dostupné na WWW<http://www.strukturalni-fondy.cz/uploads/old/1141122325.materi-l-nrp---iii.-nrp-upraveny---str-113-a-124.pdf.>.

NAVRÁTILOVÁ, K. Strategie a identita nevládních neziskových organizací, které se zabývají sociálním podnikáním. [Bakalářská práce, Katedra sociální politiky a sociální práce, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita Brno].

NOVOTNÝ, V. Sociální ekonomie a sociální podnikání jako nástroje politiky zaměstnanosti. 2006. Britské listy. [online]. 2008 [cit. 2008-03-20]. Dostupné na WWW: <http://www.blisty.cz/art/27178.html>. ISSN 1213-1792.

NOVÝ PROSTOR. Projekty HRDI. [online]. 2008. [cit. 2008-04-13]. Dostupné na WWW: <http://www.hrdi.cz/>.

NTS C. Zápis z pracovního setkání NTS C ze dne 21.1. 2008. [online]. 2008 [cit. 21.4. 2008]. Dostupné na WWW: <http://www.equalcr.cz/files/clanky/1196/Zapis_NTS-C_FINAL.pdf>.

OFFICE OF THE THIRD SECTOR.  Social Enterprise Action Plan. [online]. 2006. London : Cabinet Office, 2008 [cit. 2008-04-12]. Dostupný na WWW: <http://www.cabinetoffice.gov.uk/Sites/www.cabinetoffice.gov.uk/third_sector/social_enterprise/~/media/assets/www.cabinetoffice.gov.uk/third_sector/se_action_plan_2006%20pdf.ash>.

OFICIÁLNÍ WEB ČESKÉ REPUBLIKY. Neziskový sektor v České republice. [online]. 2008 [cit. 13.4. 2008]. Dostupné na WWW: <http://www.czech.cz/cz/ekonomika-podnikani-veda/vseobecne-informace/neziskovy-sektor/>.

ORFEUS. [online]. 2008. [cit. 2008-04-15].  Dostupné na WWW: <http://www.orfeus-cr.cz/>.

OVČÁČKOVÁ, L. Okrašlovací spolky včera a dnes. [Magisterská diplomová práce, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita Brno].

PHILLIP MORRIS INTERNATIONAL. [online]. 2008. [cit. 2008-04-13]. Dostupné na WWW: <http://www.philipmorrisinternational.com/CZ/pages/ces/ourbus/Who_we_are.asp>.

PEARCE, D., W. Macmillanův slovník moderní ekonomie. 2. vyd. Praha: Victoria publishing, a. s., 1995. 549 s. ISBN 80-85605-42-2.

 

POLANYI, K. Velká tranfromace. 1. vyd. Brno: CDK, 2006. 299 s. ISBN 80-7325-096-9.

 

POVOLNÁ, V. Povinnosti malých zpracovatelů živočišných produktů (masa a masných výrobků a mléka a mléčných výrobků) Nařízení ES a vnitrostátní právo. 2007. [online]. Brno Trust pro ekonomiku a společnost [cit. 3. 4. 2008]. Dostupné na WWW: <http://www.thinktank.cz/fileadmin/thinktank-upload/texty/pravni-analyza-prosinec-2007.pdf>.

 

RÁKOSNÍK, J. Dějiny družstev očima pamětníka. A2 Kulturní týdeník,  2007 roč. 3, č. 28. ISSN 801-4542.

SALOMON, L. – ANHEIER, H. Nástup neziskového sektoru : (mezinárodní srovnání). 1. vyd. Praha: Agnes, 1999. 59 s. ISBN 8090263313.

SČMVD. Sociální ekonomie a sociální družstvo. [online]. 2008. [cit. 2008-04-15]. Dostupné na WWW: <http://www.scmvd.cz/socpodnik.html>.

SCHUMACHER, E. F. Malé je milé: aneb ekonomie, která by počítala s člověkem. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2000. 284 s. ISBN 807239035X.

SKOPEČEK, J. Sociální ekonomika v ČR. 2006 [Diplomová práce, Katedra oboru Občanský sektor, Fakulta humanitních studií ÚK Praha]. [online]. [cit. 04.04.2008]. Dostupné na WWW: <http://www.dacr.coop/_dokumenty/doc/s/diplomova_prace_Jan_Skopecek.doc>.

 

SMRČKA, L., et al. Vývoj družstevnictví na území ČSFR. 1.vyd. Praha: Svépomoc, 1992. 236 s. ISBN 80-7063-068-X.

SOCIÁLNÍ PODNIKÁNÍ. Akademie sociálního podnikání. [online]. 2008. [cit. 2008-04-13]. Dostupné na WWW: <http://www.socialnipodnikani.cz>.

SOCIAL ENTERPISE RESOURCE CENTRE. What is Social Enterprise? [online]. 2008. [cit. 2008-04-16]. Dostupné na WWW:<http://www.socialenterprise.org.hk/eng/se02.htm>.

STAŠKOVÁ, B. Definice sociální ekonomiky a podnikání – podklad k diskusi. 2007[online].  [cit. 2008-04-19]. Dostupné na WWW: <http://www.socialni-ekonomika.cz/se-index.php?id=97>.

ŠIMKOVÁ, L. Sociální podnik a jeho formy. [online]. Dostupné na WWW: <http://fse1.ujep.cz/materialy/KFU_huncova_UFNOsimkova.pdf>.

TRAST PRO EKONOMIKU A SPOLEČNOST. [online]. 2008. [cit. 2008-05-05]. Dostupné na WWW: <http://www.thinktank.cz>.

VÁVROVÁ, V., et al. 160 let družstevnictví v České republice. 1. vyd. Praha: Družstevní asociace ČR, 2006. 35. s. ISBN 80-239-7279-0.

 

YOUNG, D. R. Social enterprise: A strategy for nonprofit mission and sustainability. 2002. [online]. S.l.: North Carolina State University [cit. 13.4. 2008]. Dostupné na: WWW <http://www.chass.ncsu.edu/nonprofit/engagement/young_keynote.pdf>.

 

Zákony:

Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání.

Zákon č.17/1992 Sb. o životním prostředí.

 

9. SEZNAM OBRÁZKŮ

Pestoffův sektorový model……………. 10

Model dortu H. Hendersonové……….... 34

 


10. PŘÍLOHY

Příloha č. 1, Pojetí sociálních podniků v České republice

Instituce/

autor

 

Charakteristika instituce/autora

 

Stručná definice/charakteristiky

 

Specifika

 

Inspirace

Envir. /ekol. aspekt

 

Regionální,

lokální rozměr definice/

charakteristik

 

Akademie sociálního podnikání

 

Vzdělávací a grantový program pro manažery nevládních neziskových organizací

Sociální podnikání je chápáno jako podnikatelská činnost neziskových organizací

 

Napojení na americkou nadaci Via a na v USA etablovanou tabákovou firmu Phillip Moris ČR, účastníkem projektu je VŠFS.

 

Americké pojetí

 

Není

Není

Fokus

 

Sdružení odborníků, jehož cílem je  zlepšovat kvalitu života duševně nemocných a přispět jejich sociálnímu začlenění do společnosti.

 

Zaměření na sociální firmu, tedy na podnikatelský subjekt působící na běžném trhu, jehož účelem je vytvářet pracovní příležitosti pro znevýhodněné osoby.

 

 

Člen NTS C

Omezení definice SP pouze na sociální firmy

 

Britské pojetí

 

Není

Není

Kazuist

 

Regionální poradenské informační centrum zaměřeno na poradenství malým a středním podnikatelům a podporu podnikání v regionu

 

SP je subjekt sloužící sociálně znevýhodněným osobám, lidem ohroženým sociálním vyloučením, vhodnou právní formou je družstvo a občanské sdružení

 

 

Člen NTS C

 

 

Prvky evropského/

kontinentálního pojetí

 

Není

Není

Instituce/

autor

 

Charakteristika instituce/autora

 

Stručná definice/charakteristiky

 

Specifika

 

Inspirace

Envir. /ekol. aspekt

 

Regionální,

lokální rozměr definice/

charakteristik

 

Nový prostor

 

Očanské sdružení jehož cílem je pomoci lidem znevýhodněným na trhu práce, lidem bez domova, lidem v sociální tísni a lidem ohroženým sociální exkluzí.

SP je tržně orientovaný podnik založený za účelem vytvoření kvalitních pracovních míst pro lidi znevýhodněné na trhu práce.

 

 

Člen NTS C

Analogický s britským projektem Big Issue

 

Britské pojetí

 

Není

Není

Svaz českých a moravských výrobních družstev

 

Zájmové sdružení právnických osob, Zastupuje a hájí zájmy 272 člennských družstev poskytuje jim podporu a poradenství.

Definice sociálního dužstva: Subjekt, jenž naplňuje sociální potřeby členů a zaměstnanců prostřednictvím jejich zapojení do svépomocného (sociálního/alternativního) podnikání. Přínosem není primárně dosažení zisku, ale zvýšení kvality života členů a zaměstnanců sociálního družstva.

Zaměření pouze na sociální družstvo, organizace prakticky ignoruje českou družstevní tradici

 

Prvky evropského/kontinentálního pojetí

 

Není

 

Není

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Instituce/

autor

 

Charakteristika instituce/autora

 

Stručná definice/charakteristiky

 

Specifika

 

Inspirace

Envir. /ekol. aspekt

 

Regionální,

lokální rozměr definice/

charakteristik

 

Úřad práce Chrudim

 

Organizační složka státu zabezpečující státní politiku zaměstnanosti a další úkoly vyplývající ze zvláštních právních předpisů.

 

SP je instituce, která působí na trhu práce. Jeho posláním není vytváření zisku a uspokojování materiálních potřeb ostatních lidí

 

 

Člen NTS C

Společné prvky evropského/

kontinentálního a britského pojetí

 

Není

 

Není

 

Marie Dohnalová

 

Autorka působí na Katedře studií občanské společnosti FHS UK Praha, dlouhodobě se zabývá problematkou občanského sektoru, sociální ekonomiky a sociálního podnikání. 

SP jsou podniky, které mají primárně sociální cíle a jejichž zisky jsou převážně reinvestovány do podniku nebo do místní komunity, místo aby se řídily požadavkem maximalizovat zisk ve prospěch akcionáře a vlastníků. Sociální podniky řeší široké spektrum sociálních a environmentálních problémů a působí ve všech sférách hospodářství. Mají sociální či ekologické cíle.

 

Ztotožnění sociální ekonomiky s širším pojetím třetího sektoru a s občansým sektorem, podíl na tvorbě předmětu Sociální ekonomika a sociální podnikání na UK

 

Vlastní výzkum + společné prvky evropského/kontinentálního o britského pojetí

 

Je

 

 

Je

Petra Francová

 

Vedoucí sekce EU v NROS

 

SP je organizace zaměřená na sociální cíle, která pro jejich dosahování používá ekonomické nástroje a případný zisk reinvestuje zpět. Může mít různé právní formy.

 

 

Expert NTS C

 

Kombinace evropského/kontinentálního a britského pojetí s důrazem na britské

 

Není

Není

Instituce/

autor

 

Charakteristika instituce/autora

 

Stručná definice/charakteristiky

 

Specifika

 

Inspirace

Envir. /ekol. aspekt

 

Regionální,

lokální rozměr definice/

charakteristik

 

Naďa Johanisová

 

Autorka působí na Katedře environmentálních studií MU, dlouhodobě se zabývá sociálními podniky jejich společenskou rolí

 

Do svého výzkumu o sociálních podnicích zahrnuje subjekty, které mají alespoň jednu z autorkou určených charakteristik SP: 1. Formální kooperativní struktura, 2.Vzájemná spolupráce jako idea či duše organizace, 3. Záměrný etický cíl komerční aktivity, 4. Důraz na místní zdroje, místní produkci pro místní spotřebu, místní environmentání udržitelnost či na místní finanční toky,

5. Plné či alespoň částečné financování z vlastních zdrojů

Snaha o prosazení širšího chápání společenské úlohy sociálních podniků, důraz na lokální měřítko, provedení rozsáhlého empirického výzkumu na toto téma

 

Vlastní výzkum + prvky britského pojetí

 

Je

Je zdůrazněn

Magdaléna Hunčová

 

Autorka je vedoucí Vedoucí katedry financí a účetnictví UJEP, dlouhodobě se zajímá o občanský sektor a sociální ekonomiku

 

SP jsou soukromé autonomní subjekty založené na demokratickém rozhodování členů, které produkují netržní statky a služby pro domácnosti a jejichž případné zisky by neměly náležet podílníkům či vlastníkům. Pro SP je charakteristické vícezdrojové financování. SP je považován za prvek prosperity na místní úrovni.

 

V rámci sociální ekonomiky autorka odlišuje výhradně neziskové organizace a sociální podniky

 

Vlastní výzkum + prvky společné jak britskému, tak evropskému/kontinentálnímu

pojetí

Není

Je

Klára Navrátilová

 

Autorka je absolventka oboru Sociální politiky a sociální práce MU na bakalářském stupni

 

SP je obecně prospěšný subjekt vzniklý z občanské angažovanosti, je založený soukromou osobou či soukromou/veřejnou isntitucí. SP je ideologicky a fiančeně nezávislý, má odvědnost za dopad svých stálých aktivit, přijímá ekonomické riziko. SP má samosprávné žízení a přerozdělování případného zisku je omezené.

 

Reflexe významu známých charakteristik sociálního podniku pomocí Weberovy metody vysvětlujícího porozumění a aktivní řeči dle Barthese.

 

Vlastní výzkum, kombinace prvků britského a kontinentálního/evropskéhopojetí

 

Není

 

Není

 


Příloha č. 2, Dokument NTS C CIP Equal

Sociální ekonomika v ČR z pohledu projektů NTS C CIP EQUAL

14.4.2008

 

Sociální podnikání  je v posledních několika letech v České republice poměrně diskutovaným tématem a nejvíce jeho aktivit se soustředilo kolem programu CIP EQUAL financovaném z Evropského sociálního fondu. Tento program finančně podporuje skupinu inovativních mezinárodních projektů zaměřených na sociální ekonomiku a zároveň podporuje v rámci tzv. Národní tematické sítě vytváření společné platformy k jednotlivým projektům. Díky této iniciativě byly za přizvání mnoha odborníků vně této sítě vytvořeny definice sociální ekonomiky, sociálního podnikání a sociálního podniku včetně jeho  principů. Předkládané závěry jsou výsledkem společné práce zástupců nestátních neziskových organizací, družstev a akademické sféry, kteří se konsensuálně dohodli na pojetí sociální ekonomiky tak, jak by podle nich měla být pojímána v České republice. Jedná se o průnik tzv. anglosaského pojetí více zdůrazňujícího podnikání a tzv. jižanského pojetí kladoucího větší důraz na vzájemnost a svépomoc. Podpora a rozvoj  sociální ekonomiky v ČR by měla vycházet z  historických a politických specifik, aniž by tím došlo k deformaci základních principů.   

 

Definice sociální ekonomiky

Jedná se o souhrn autonomních soukromých aktivit, uskutečňovaných různými typy organizací, jejichž cílem je služba členům nebo místní komunitě především prostřednictvím podnikání. Sociální ekonomika je orientovaná na řešení otázek zaměstnanosti, sociální soudržnosti a místního rozvoje. Vzniká a rozvíjí se na konceptu trojího prospěchu -   ekonomického, sociálního a environmentálního.  Sociální ekonomika umožňuje občanům aktivně se zapojit do rozvoje regionu. Vytváření zisku/přebytku sociálního podniku je žádoucí, není však primárním cílem.  Případný zisk je přednostně užíván k rozvoji aktivit organizace a pro potřeby místní komunity.  Vnitřní vztahy v sociálních podnicích směřují k maximálnímu zapojení členů/pracovníků do rozhodování a k samosprávě, vnější vztahy s okolím posilují sociální kapitál.  Právní forma subjektů sociální ekonomiky není rozhodující, principiálním je sledování obecně prospěšných cílů uvedených ve stanovách. Subjekty sociální ekonomiky jsou sociální podniky a organizace podporující jejich činnost v oblasti vzdělávání,  poradenství a financování.

 

Definice sociálního podnikání

Sociální podnikání řeší prostřednictvím samostatné podnikatelské aktivity a účasti na trhu otázky zaměstnanosti, sociální soudržnosti a místního rozvoje. Svou činností podporuje solidární chování, sociální začleňování a růst sociálního kapitálu zejména na místní úrovni s maximálním respektováním trvale udržitelného rozvoje.

 

Definice sociálního podniku

Sociálním podnikem se rozumí „subjekt sociálního podnikání“, tj. právnická osoba nebo její část nebo fyzická osoba, které splňují principy sociálního podniku; sociální podnik musí mít příslušné živnostenské oprávnění.

 

Výše uvedené definice vycházejí ze čtyř základních principů, které by měly splňovat všechny sociální podniky. Ke každému principu je stanoven standard, k němuž je připojen komentář. Tyto standardy jsou nastaveny jako minimální, tj. měly by je naplňovat všechny právní formy a všechny typy sociálních podniků. Konkrétní typy podniků, které jsou pilotně ověřovány v projektech CIP EQUAL a již nyní v České republice fungují, jsou sociální firmy zaměstnávající těžce znevýhodněné cílové skupiny a sociální družstva obcí jako vhodná forma podnikání za účelem místního rozvoje obcí a mikroregionů.


 

PRINCIPY SOCIÁLNÍHO PODNIKU

1. Obecně prospěšný cíl, který je formulován ve stanovách nebo statutu

2. Participace, demokratické rozhodování a sociální kapitál

 

3. Specifické financování a použití zisku

4. Místní rozměr

STANDARDY

Sociální podnik je orientovaný na řešení otázek zaměstnanosti, sociálního začleňování a místního rozvoje.

Vzniká a rozvíjí se na konceptu tzv. trojího prospěchu – ekonomického, sociálního a environmentálního.

Je posílena role vnitřních a vnějších vztahů sociálního podniku:

 

a) Vnitřní vztahy sociálního podniku  směřují k maximálnímu zapojení členů/pracovníků do rozhodování a k samosprávě.

 

b) Vnější vztahy s okolím posilují sociální kapitál sociálního podniku a místních společenstev.

Finanční vztahy a hospodaření sociálního podniku. jsou podřízeny obecně prospěšnému cíli uvedenému ve stanovách/statutu/zakládací listině.

 

Hospodaření sociálního podniku směřuje k dlouhodobé ekonomické stabilitě a udržitelnosti (interní i externí).

 

Případný zisk z účasti na trhu je používán přednostně pro rozvoj sociálního podniku

a/nebo pro naplnění jeho obecně prospěšných cílů.

 

Sociální podnik nese ekonomická rizika.

Sociální podnik uspokojuje přednostně místní potřeby a využívá přednostně místní zdroje.

KOMENTÁŘE

 

 

Princip tzv. trojího prospěchu je překladem často používaného anglického pojmu triple-bottom line.

 

Obecně prospěšného cíle je dosahováno ekonomickými aktivitami, které jsou definovány v podnikatelském záměru, ve stanovách, statutu a/nebo dalších dokumentech.

 

Sociální podnik působí ve všech sférách hospodářství.

 

Právní forma sociálního podniku není rozhodující.

Sociální podnik není přímo ani nepřímo řízen veřejnými institucemi nebo soukromými institucemi a jeho případná závislost nesmí ohrožovat žádný z jeho principů.

 

 V sociálním podniku je kladen důraz na vyváženost mezi demokratickým rozhodováním (strategie)  a manažerským řízením (operativa).

 

Pro organizace založené na členském principu (např. družstva) platí princip 1 člen = 1 hlas.

Sociální podnik se snaží o vytváření zisku/přebytku. Zisk však není primárním cílem podnikání.  

 

Převážná část zisku není rozdělována mezi společníky, manažery, členy, akcionáře nebo vlastníky.

 

V závislosti na právní formě mohou případní členové nést ekonomická rizika prostřednictvím podílu na majetku, financování a rozhodování.

 

Sociální podnik může mít vícezdrojové financování.

 

Sociální podnik vstupuje do místních iniciativ a partnerství, přispívá k místnímu rozvoji znevýhodněných oblastí.

 

Podporuje smysl pro společenskou odpovědnost na místní úrovni.

 


Pro sociální podniky není důležité, jakou mají právní formu, musí se však jednat o subjekty soukromého práva. Podle současného právního řádu se může jednat o družstva, občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, církevní právnické osoby, sdružení s ručením omezeným, akciové společnosti a osoby samostatně výdělečně činné.  Příspěvkové organizace ani obce tedy nemají být sociálním podnikem, protože nejsou autonomní, tj. jsou součástí veřejné správy.

 

Sociální podnikání je vymezeno velmi široce.  Patří do něj  kromě zaměstnávání znevýhodněných osob na trhu práce také organizace poskytující obecně prospěšné služby v oblasti  sociálního začleňování a místního rozvoje včetně ekologicky orientované činnosti, jednotlivci ze znevýhodněných skupin věnující se podnikání a také doplňkové činnosti nestátních neziskových organizací realizované z důvodu reinvestice zisku do hlavní obecně prospěšné činnosti organizace.  Takto široce vymezené sociální podnikání by nemělo být přímo navázáno na legislativní výhody a finanční podporu, protože by pak hrozilo zneužití a rozmělnění konceptu sociálního podnikání. Podmínky případné legislativní a finanční podpory by se měly stát předmětem  odborné diskuze, 

 

Mnoho diskuzí bylo věnováno vymezení principu týkajícího se participace  a demokratického rozhodování a jeho snaze naformulovat ho tak, aby byl splnitelný v praxi a zároveň aby  tento základní princip sociálního podnikání nebyl opominut. Výsledkem byla formulace  příslušného standardu doporučující maximální směřování tímto směrem. Ve standardech je posunem od ideálu k realitě také připuštění možnosti, aby zisk nemusel být plně reinvestován na obecně prospěšný účel, protože rozjezd sociálního podniku bývá v začátcích ztrátový a pro soukromé vlastníky by byla podmínka plné reinvestice zisku zpět do činnosti demotivující. Bezprostředním pokračováním práce na standardech bude zpracování jejich rozpoznávacích znaků, aby bylo možné stanovit, že se opravdu jedná o sociální podnik.

 

V tomto dokumentu jsou předloženy koncentrované výsledky dvouleté práce a mnoha debat osob, které se sociálním podnikáním intenzívně zabývají a budou se mu věnovat i v budoucnu. Každý ze zúčastněných v něčem ustoupil  v zájmu dosažení vzájemné shody a tato schopnost domluvit se je stejně cenným výsledkem společné práce jako samotné principy a standardy. Výsledky pracovní skupiny tímto předkládáme k debatě zainteresované veřejnosti.

 

Na tvorbě definic, principů a  standardů se  podílely tyto osoby a organizace:

Brančíková  Lucie, Svaz českomoravských výrobních družstev

Černá Milena, SKOK

Dohnalová Marie, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze

Dvořák Alexandr, Sdružení pěstounských rodin

Francová Petra, Nový Prostor, o.s..                                                                                    

Hunčová Magdaléna, Fakulta sociálně ekonomická Univerzity J.E. Purkyně  v Ústí n.L.

Krejčíková Stanislava, Farní Charita Starý Knín

Mácha Jan, Fokus Praha, o.s.

Mudrochová Soňa, Centrum komunitní práce Ústí n.L.

Pavlík Roman, Farní Charita Starý Knín

Rychtář Karel, Svaz českomoravských výrobních družstev

Sztarovics Robert, Nový Prostor, o.s.

Šagátová Jarmila, Kazuist s.r.o.

Šťastná Jaroslava, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Tuhá Helena, Úřad práce v Chrudimi

Vanický Josef, Orfeus

Vosmíková Hana, Nadace VIA

Würtherlova Markéta, Fokus Praha, o.s.

 

 

 

Příloha č. 3, Výpis údajů o firmě „Strom“ z Registru ekonomických subjektů

Identifikační údaje

IČO:

 

40712630

Obchodní firma:

 

Ing. Jiří Marek

Právní forma: 

 

107 - Zemědělský podnikatel - fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku

 

 

101 - Fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona nezapsaná v obchodním rejstříku

 

Datum vzniku:

 

14.6.1991

Datum zániku:

 

-

Způsob zániku:

 

-

 

Sídlo: - ulice:

 

Chvalkov 22

- část obce:

 

Chvalkov

- obec:

 

Čížkrajice

- PSČ:

 

37401

 

Okres:

 

CZ0311

 

České Budějovice

Základní územní jednotka:

 

551503

 

Čížkrajice

Územně technická jednotka:

 

624128

 

Čížkrajice

Statistické charakteristiky ekonomického subjektu

Název atributu

Kód

Text

Právní forma

107

Zemědělský podnikatel - fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku

Institucionální sektor

14200

Ostatní osoby samostatně výdělečně činné

Činnosti - dle OKEČ

012000

Živočišná výroba

 

050200

Chov ryb a související činnosti

 

748700

Ostatní podnikatelské činnosti j. n.

 

804290

Ostatní vzdělávání j. n.

 

551000

Hotely a podobná ubytovací zařízení

 

526100

Maloobchod prostřednictvím zásilkové služby

Činnosti - dle CZ-NACE

14200

Chov jiného skotu

 

32200

Sladkovodní akvakultura

 

740000

Ostatní profesní, vědecké a technické činnosti

 

855900

Ostatní vzdělávání j. n.

 

551000

Ubytování v hotelích a podobných ubytovacích zařízeních

 

479100

Maloobchod prostřednictvím internetu nebo zásilkové služby

Velikostní kat. dle počtu zam.

110

Bez zaměstnanců

 

Zdroj: ČSÚ. Dostupné na WWW: <http://dw.czso.cz/rswj/detail.jsp?prajed_id=910459>.

 



[1] Ekonomii hlavního proudu chápu v této práci jako soubor převládajících škol ekonomického myšlení, které mají určité společné znaky. Tyto znaky vycházejí z teoretických konceptů ekonomie jakožto vědní disciplíny s pevným předmětem zkoumání. Více v kapitole 4.1.

[2] Tyto rozhovory jsem s J. Markem vedla převážně během letních kosících táborů (2006, 2007), některé doplňující informace uvedené v této práci jsem získala skrze elektronickou korespondenci. Záznamy těchto rozhovorů jsem nepořizovala. Veškerá takto získaná fakta o firmě byla  ověřena jejím majitelem, jenž měl možnost připomínkovat finální verzi případové studie.

[3] Výrazy sociální ekonomie a sociální ekonomika uvádím i s anglickým překladem ve snaze vyhnout se záměně těchto pojmů. Na takovýto problém jsem při studiu některých překladů narazila. J. Skopeček tyto pojmy ve své práci významově slučuje záměrně (Skopeček, 2006: 12).

[4] K. Marx například označení sebe samého za ekonoma odmítal, považoval se za sociálního kritika. Podobně zavrhuje toto označení současná kritička ekonomie hlavního proudu, Hazel Hendersonová. (Capra, 2002: 206).

[5] Dle F. Capry označoval termín „socialista“ původně pouze ty, kteří nesouhlasili s ekonomickým názorem na svět. (Capra, 2002: 206). Podrobně popisuje vznik socialismu M. Beer. Zrod socialismu spojuje s šířením myšlenek R. Owena, anglického továrníka a myslitele, později přiřazeného do směru označeného jako utopický socialismus. Owenovy teze, podpořené anti-kapitalistickými výklady teorie hodnoty klasického ekonoma D. Ricarda, začaly být šířeji přijímány v letech 1820-1830.  Oblast, v níž se soustředila kritika klasické ekonomie a v níž vznikaly myšlenky kooperativní spolupráce a družstevnictví, byla rodištěm socialismu. Jde však o tzv. „zdola formovaný socialismus“ s hlubokými historickými kořeny chápaný jako pacifistický, konstruktivní, výchovný a kooperativní (Beer, 1948: 182-3). Tyto atributy jsou přisuzovány dnešnímu konceptu sociálního podniku.

[6] Kvalita života je autory tohoto směru většinou chápana v širší než jen materiální rovině.

[7] S takto vymezenou radikální ekonomií lze spojovat ekonomii ekologickou. Ekologická ekonomie, někdy také nazývaná jako nová či zelená ekonomie, zahrnuje široký proud myšlenek, není ucelenou disciplínou. Za jejího zakladatele lze považovat německo-britského ekonoma E. F. Schumachera, kritika skrytých hodnot ekonomie hlavního proudu a zastánce lokální a nenásilné ekonomie vůči lidem i přírodě. Ekologická ekonomie přisuzuje přírodě vnitřní penězi neocenitelnou hodnotu, zdůrazňuje nehmotné aspekty blahobytu jako je kvalita mezilidských vztahů či kvalita vztahu k přírodě. Snaží se o ucelený pohled na lidskou bytost a o sladění lidské kultury s přírodou  (Johanisová, 2006). Mezi významné autory, kteří se věnují ekologické ekonomii, patří např. H. Daly. Podrobně tento proud rozebírá v knize nazvané Ecological economics (Daly, 2004).

[8] Šířeji pojatý třetí sektor v Evropě je třeba odlišit od amerického konceptu třetího sektoru, jak jej vymezuje Salomon a Anheier (Salomon, Anheier, 1997). Koncept úžeji pojatého třetího sektoru se zrodil zhruba v 70. letech minulého století v USA a je neziskový. Nepatří do něj tedy subjekty sociální ekonomiky, pro něž  je rozdělení případného zisku možné, např. družstva. V dále uvedeném Pestoffově trojúhelníkovém modelu odpovídá americký koncept třetího sektoru bílému kruhu uprostřed, označenému za neziskový sektor.

[9] Mnozí autoři (Johanisová, 2005: 20; Hunčová, 2004: 138; Navrátilová, 2008: 9 a další) tento fakt potvrzují citací výroku B. Roelantse: „Nikdo přesně neví, co to (sociální ekonomika – pozn. autorky) je, ale každý ví, že to existuje“. Je ovšem logické, že se  ani jeden z nich s takovýmto vzletným výrokem nespokojí. 

[10] Sociální ekonomikou za zabývají mnohé evropské i mezinárodní instituce např. OECD, Mezinárodní vědecká rada CIRIEC, EMES, Evropská konfederace pracovníků družstev, sociálních a participativních podniků CECOP, Koordinační výbor evropských družstevních asociací CCACE, Evropská rada dobrovolnických organizací  CEDAG, a další. Více viz (Dohnalová, 2006: 6-8, 33-42).

[11] Kompletní tabulku definic lze nalézt v diplomové práci J. Skopečka (Skopeček, 2006:  14-16).

[12] Defournyho pojetí sociální ekonomiky kombinuji ze dvou jeho textů. Jedním je kniha The Emergence of Social Enterprise, druhým je definice sociální ekonomiky uvedená na stránkách sítě EMES (2008).

[13] V roce 1980 byla ve Francii sepsána Charta sociální ekonomiky, která definovala hlavní hodnoty sociálních podniků, o rok později byl potom termín sociální ekonomika zaveden do francouzské legislativy (Dohnalová, 2006: 7).

[14] Často je zmiňován rozvoj družstevní a spolkové činnosti v Evropě v 19. století, (např. Borzaga - Defourny, 2001: 312; Dohnalová, 2006: 55-61), lze ovšem jít ještě dál do minulosti a zvažovat tradiční občiny či cechy  jakožto mnohem ranější formu vzájemné spolupráce organizované na základě principů podobných družstevním (Johanisová, 2007: 28-30). Lze se inspirovat i mimoevropskými formami  jako je např. podoba pospolitého soužití obyvatel Ladhaku, jak ji popisuje Helena Norberg Hodge (1996).

[15] Mezi takové autory patří např.  sociální kritici klasické politické ekonomie  volající po návratu drobného vlastnictví  jako byl J. Ch. Sismondi či P. J. Proudhon. Z pozdější doby lze uvést jména jako je M. K. Gandhi , E. F. Schumacher, M. Bookchin, R. Douthwaite či  I. Illich a další. Těmto autorům je blízká vize soběstačné komunity založené na užívání místních zdrojů v lokální kooperativní ekonomice (Johanisová, 2007: 47).

[16] Zvýrazněno mnou.

[17] Pojmem „zdola“ (v angličtině  často užívaný výraz bottom up) rozumím cestu rozhodování či proces ustavení nějaké organizační struktury vycházející z aktivit členů určité komunity, kteří v ní mají stejná rozhodovací práva  např. typu jeden člen-jeden hlas. Výsledek této aktivity potom působí na vyšší orgány či instituce. Opakem je cesta „shora“ (top down).

[18] Právě tyto organizační struktury jsou spolu s nadacemi označovány jako pilíře soudobé sociální ekonomiky. (Dohnalová, 2006:8 ), a tak datace citovaných autorů dává smysl. Na druhou stranu, vezmeme-li v potaz tvrzení o cechách a tradičních občinách zmíněné v poznámce 5, pak je označení 19. století jakožto počátku rozvoje sociální ekonomiky poněkud nepřesné. Ostatně dnešní vzájemné  společností typu mutuelles ve Francii navazují mimo jiné na středověká bratrstva. (Dohnalová, 2006:21)

[19] Za průmyslové revoluce došlo k celosvětovému šíření principů tržního hospodářství formulovaných v 17. a 18. století a k převážení průmyslového systému nad původními hospodářskými a společenskými systémy.

[20] Dokonalá konkurence je ekonomický termín charakterizující modelovou situaci, kdy firmy v daném odvětví jsou z hlediska velikosti a podílu na trhu srovnatelné,  jejich tržní  postavení je labilní, cena je vůči nim objektivní a závislost na trhu vysoká, firmy nemohou dlouhodobě realizovat ekonomický zisk, neexistují žádné (ekonomické, informační apod.) bariéry vstupu do odvětví.

[21] Tuto skutečnost zmiňuje L. Feierabend (Feierabend, 2007: 11). V souvislostech  je tento proces popsán např. v ekonomické učebnici autorů K. Fuchse a  P. Tuleji (Fuchs - Tuleja, 2005:112).

[22] Nedokonalá konkurence je ekonomický termín, pomocí něhož se ekonomové snaží charakterizovat reálnou situaci na trzích. Rozlišují tři její základní formy: monopol, oligopol a monopolistickou konkurenci. Hlavní znaky společné pro všechny tyto formy jsou: bariéry vstupu do odvětví, necenová forma konkurence, alokační a výrobní neefektivnost, schopnost vybraných subjektů tohoto prostředí dlouhodobě realizovat ekonomický zisk. (Fuchs - Tuleja, 2005)

[23] Neviditelná ruka trhu je termín A. Smithe vyjadřující schopnost tržního mechanismu vést tržní subjekty tak, aby sledováním osobního zájmu zároveň jednaly v zájmu trhu a společnosti.

[24] Pokles životní úrovně byl často drastický. Sugestivně popisuje bídu nejen Rochdaleských tkalců, ale i podmínky pracovníků textilek  a dalších lidí J. Birchall. Zmiňuje hladovějící rodiny s dětmi, žijící ve zdraví nebezpečných podmínkách, stísněných prostorech s minimem základního vybavení. (Birchal, 1994: 34-8)

[25] Známý je příběh Rochdaleských řemeslníků, kteří roku 1844 založili svépomocné sdružení, jež  pro své členy zajišťovalo základní potraviny a další předměty denního užití. Činnost tohoto prosperujícího sdružení, které se stalo inspirací pro další evropské země, byla praktickou realizací myšlenek R. Owena, W. Kinga či J. S. Milla  hledajících nenásilný přechod k demokratickému socialismu (Johanisová, 2006: 19).

[26] Roku 1847 vznikl na českém území první družstevní útvar nazvaný Potravní a úsporný spolek v Praze (Prager Viktualien und Spaarverein) viz (Smrčka et al., 1992).

[27] F. L. Chleborád založil soustavu spotřebních a výrobních dělnických družstev Oul. F. C. Kampelík je spojován s úvěrovým družstevnictvím, tzv. kampeličkami, které dovedl do reálné podoby až František Šimáček. Roku 1858 přispěl ke vzniku prvního úvěrního družstva ve Vlašimi (Feierabend, 2007: 25).

[28] Viz Dohnalová (2006: 62-5).

[29] V roce 1938 bylo zhruba 6 milionů obyvatel z celkových 15 přímo či nepřímo spojeno s družstevním hnutím (Feierabend, 2007: 17).

[30] Různá družstva se postupně propojovala se sociálními demokraty, národními socialisty, s agrárníky a křesťanskými stranami i s komunisty.  Mechanismy prorůstání politických stran s družstvy a způsoby financování těchto stran nejsou dodnes vysvětleny.  V této práci často citovaný J. Feierabend měl pravděpodobně k těmto zákulisním informacím přístup. Ve svém díle je však nezmiňuje (Rákosník, 2007).

[31] V Holmanově učebnici ekonomie, jež je povinnou, případně doplňující literaturou na českých ekonomických vysokých školách (VŠE v Praze či ESF MU), se dočteme,  že vysoká rozptýlenost vlastnických práv v družstvu vede ke snížení možnosti vyvíjet tlak na efektivitu jeho hospodaření (Holman, 2005: 375-6). V tomto směru lze samozřejmě přemýšlet i šířeji, například zvažovat obecné hodnotové ukotvení ekonomů hlavního proudu.  Nad sociálními podniky by mohli uvažovat v kontextu efektivity podnikání,  míry ekonomického riskování a od toho se odvíjející odpovědnosti ke kapitálovým podílníkům.

[32] Historie různých druhů spolkových činností je sama o sobě velmi bohatá, v této práci jsou zmíněna jen vybraná fakta.

[33] Okrašlovací spolky bývají v rámci spolkové činnosti poněkud opomíjeny, nezmiňuje je ani M. Dohnalová, o jejíž publikaci se v této části nejvíce opírám. Proto zde odkazuji na diplomovou práci L. Ovčáčkové s názvem „Okrašlovací spolky včera a dnes“ (2004).

[34] Pojmy sociální ekonomika, popř. sociální podnik jsou  ukotveny v legislativách některých evropských zemí, např. ve Francii (sociální ekonomika) či Finsku (sociální podnik). V dalších evropských státech můžeme od 90. let sledovat proces legislativního vymezování podnikatelských forem se sociálními cíli, tedy sociálních podniků. Jde např. o italské sociální družstvo, portugalské sociální družstvo s ručením omezeným, francouzský podnik družstevního zájmu apod.  (Borzaga - Defourny, 2001). Studium tohoto trendu je jistě inspirací pro legislativní ukotvení sociální ekonomiky a jejích podniků u nás a samozřejmě také podkladem pro tvorbu jednotného evropského přístupu. Naskýtá se otázka, jak těsná či volná by vzhledem k odlišnostem představ o sociálním podniku v jednotlivých evropských zemích měla ona jednotná definice či spíše kritéria být a nakolik by se v tomto univerzálním pojetí potom objevovala environmentalní a regionální dimenze.

[35] V angličtině je užívaný pojem „tripple bottom line“, případně „double bottom line“. Pojem trojí zisk je velmi široký, definici sociálních podniků pouze na něm tedy postavit nelze. S trojím ziskem je navíc spojován od sociálních podniků velmi odlišný koncept CSR (Corparate Social Responsibility).   

[36] Záměrně se v tomto případě vyhýbám pojmu ekonomický zisk. Pojem ekonomický zisk má totiž v ekonomické teorii poněkud odlišný význam. To, co se běžně označuje za zisk, s nímž podnik dále může nakládat, je zisk účetní. Jde o rozdíl mezi náklady a výnosy. Ekonomický zisk v sobě zahrnuje implicitní náklady, též zvané náklady obětované příležitosti a je tedy oproti zisku účetnímu nižší (Fuchs – Tuleja, 2005: 92). O firmě lze říci, že realizuje ekonomický zisk, nejde ovšem o rozdíl mezi náklady a výnosy, který lze dělit mezi podílníky. Pojem účetní zisk ve smyslu ziskovosti subjektů sociální ekonomiky používá M. Hunčová.  (Hunčová, 2005).

[37] Lze však najít organizace, které environmentální přínos sociálních podniků alespoň stručně rozvádějí. Lehce humornou, ale názornou cestou popisuje nejen environmentální roli sociálních podniků např. Hong Kongská organizace s názvem Social Enterprise Resource Center. Dle této organizace role sociálních podniků spočívá mimo jiné ve zvyšování ekologického povědomí, podpoře etické spotřeby, rozvoji recyklace odpadů a plnění dalších cílů sociálního rozvoje a ochrany životního prostředí. (Social Enterprise Resource Centre, 2008)

[38] Preanalytická vize je určitá vědcova výchozí představa o skutečnosti, která ovlivňuje výběr předmětu zkoumání i způsob jeho zkoumání. Z této představy vědec ve svém zkoumání vychází aniž by ji předtím analyzoval  (Schumpeter in Daly, 2004: 23).

[39] Spojení těchto konceptů s konkrétní oblastí však neznamená, že v té dané oblasti nemohou být sociální podniky chápány jinak než dle konceptu pro tuto oblast charakteristického. Není mým cílem podat vyčerpávající seznam všech zdrojů, z nichž definice sociálních podniků pocházejí. Tyto tři koncepty jsem zvolila proto, že je z nich při definování českých sociálních podniků vycházeno. 

[40] V roce 1976 v rámci projektu Yaleské univerzity s názvem „Program on Non-profit Organizations“ zkoumala a následně vymezila neziskový sektor i jeho subjekty skupina  150 výzkumníků. (Borzaga - Defourny, 2001: 3).

[41] Bližší informace na <http://www.se-alliance.org/about_leading.cfm#businesses>.

[42] Bližší informace na <http://www.hbs.edu/socialenterprise/>. 

[43]  Pojem „social enterprise“ lze překládat dvojím způsobem, tedy jako sociální podnikání či jako sociální podnik. V cizojazyčných textech bývá poněkud složitější odlišit, který z těchto dvou významů má daný autor na mysli. Rozlišovacím znakem může být použití či nepoužití členu před pojmem. Social enterprise bez členu znamená sociální podnikání, se členem potom  sociální podnik. J. Deforuny vhodně používá pro označení podnikání místo pojmu enterprise pojem „enterpreneurship“ (Borzaga - Defourny, 2001: 11).

[44] Přehled britských právních forem, kterých mohou sociální podniky nabývat, uvádí spolu s jejich charakteristikami N. Johanisová (2005: 45-46). Kromě forem uvedených v publikaci N. Johanisové existuje nový typ právní formy vhodné pro sociální podnikání. Jde o „Community Interest Company“ (CIC) speciálně právně upravenou pro podnikatelské záměry, jejichž cílem je přinést prospěch dané komunitě. Více viz <www.cicregulator.gov.uk>.

[45] Ideální typ sociálního podniku chápu jako soubor charakteristik obecně přiřknutých danému fenoménu, všechny tyto charakteristiky však nemusí nutně korespondovat s konkrétními charakteristikami určitého reálného sociálního podniku.

[46] Evropská strategie zaměstnanosti je jedním z nástrojů Evropské unie, kterým se snaží dosáhnout vyšší zaměstnanosti a vyšší kvality práce. Cílem této strategie je určovat směry a zajišťovat koordinaci politik zaměstnanosti v zemích EU.

[47] Členy NTS C: 1) Farní Charita Starý Knín, 2) Sdružení pro péči o duševně nemocné Fokus

Praha, 3) KAZUIST s.r.o., 4) Sdružení pěstounských rodin, 5) ORFEUS, 6)Úřad práce v Chrudimi, 7) Nový prostor, 8) Centrum komunitní práce Ústí nad Labem (neaktivní člen), 9) Statutární město Havířov (neaktivní člen). K NTS C  patří také samostatní experti, jejichž seznam je uveden v příloze č. 2 této práce.

[48] Dostupné na < http://www.socialni-ekonomika.cz/se-index.php>.

[49] Dostupné na  < http://www.socialnifirmy.cz/>.

[50] Internetové stránky projektu jsou dostupné na < http://www.hefaistos.org/>.

[51] Sociální družstvo je subjekt, jenž naplňuje sociální potřeby členů a zaměstnanců prostřednictvím jejich zapojení do svépomocného podnikání (SČMVD in Stašková, 2007). V některých evropských státech (Itálie, Portugalsko, Francie, Švédsko) jsou od 90. let sociální družstva či subjekty, které mají jejich znaky a fungují za stejným účelem, legislativně ukotvovány.  U nás tomu tak není. Problematikou legislativního řešení sociálního družstva u nás popisuje M. Dohnalová (2007:76-80). Praktickým příkladem českého sociálního družstva je KARKO, výrobní družstvo nevidomých, viz <http://www.karkoul.cz>, či Sociální družstvo Znojmo, viz. <http://www.znovoz.eu/>.

[52] Informace o projektu jsou dostupné na <http://www.scmvd.cz/equal/projekt.html>.

[53] Uvažovala jsem pouze případy, kdy konkrétní organizace odpovídala na otázku „Co je sociální podnik?“ definicí určitého typu sociálního podniku. Tak tomu bylo v souboru definic zveřejněných na české internetové platformě sociální ekonomiky.

[54] Takto jsem vyřadila ze seznamu vymezení sociální ekonomiky a sociálních podniků uvedeného na portálu sociální ekonomiky příspěvek občanského sdružení Orfeus, jenž je členem NTS C.

[55] Nadace Via i mezinárodní tabáková společnost Philip Morris mají americké kořeny, čímž lze vysvětlit  příklon k americkému pojetí sociálních podniků.

[56] Blíže na <http://www.socialnipodnikani.cz/>.

[57] Zde si uvědomuji omezenost zdrojů, z nichž čerpám, a připouštím, že k místnímu či environmentálnímu rozměru sociálního podnikání jakožto charakteristice by se mohli přiklonit i další zmiňovaní autoři či organizace. Jako pravděpodobné vidím přiklonění k minimálně regionálnímu rozměru u poradenského centra Kazuist. Přesto, že tato organizace zmiňuje podporu rozvoje místního podnikání jako jeden ze svých cílů, do návrhu definice sociálního podniku tuto rovinu nezařadila.

[58]  M. Hunčová sice tento rozměr do definice uvedené v článku na internetové platformě sociální ekonomiky nezahrnula, v jiných autorčiných publikacích však tato charakteristika je (Hunčová, 2004; 2005). 

[59] Autoři nepoužili častý překlad pojmu „tripple bottom line“ jakožto „trojího zisku“ – sociálního, ekonomického a ekologického. Místo o „zisku“ hovoří o „přínosu“, čímž se vyhnou problematickému spojení „ekonomický zisk“ (viz pozn. 35), navíc místo přívlastku „ekologický“ používají pojem „environmentální“. Tento výklad pojmu tripple bottom line vnímám jako šťastnější a ve své práci jej sama používám.

[60] Do takovéhoto vymezení se vejdou i podniky, které do určité míry rozdělují zisk mezi své členy, jde např. o některá autentická družstva.

[61] Omezující evropskou legislativu kritizují malí obchodníci či např. zastánci etického bakovnictví. Více v seriálu Z ekonomického kapsáře Nadi Johanisové (Johanisová, 2007: 62-3). Pro ilustraci: Díky Evropské bankovní směrnici, která prakticky znemožňuje založit úvěrové družstvo-kampeličku, zaniklo např. První úvěrní družstvo Chotěboř pro neschopnost splnit kapitálový požadavek 1000 000 €. Dle informací v obchodním rejstříku je chotěbořské družstvo od 1. ledna 2005 v likvidaci. Limit 1000 000 € nakonec byla schopna splnit 1.TZ, družstevní záložna, která má v nyní Chotěboři na stejném místě pobočku (Johanisová, 2007: 59-64). Předseda představenstva chotěbořské záložny Jaromír Hošek je nyní členem představenstva 1.TZ, družstevní záložny.

[62] Na problematiku chování státních institucí k přímým dodavatelům a podnikům s malým objemem výroby upozorňuje studie vypracovaná v rámci projektu Trustu pro ekonomiku a společnost s názvem „Legislativní podmínky pro malé producenty a zpracovatele (nejen) na venkově“.  „Požadavky, které zpravidla uplatňují krajské veterinární správy pro povolení provozu podniků s malým objemem výroby, jdou nad rámec platné legislativy, jsou často příliš tvrdé a znamenají pro malé podnikatele zbytečné administrativní překážky.“ (Povolná, 2007: 5). Toto může být bariérou rozvoje českých sociálních podniků zabývajících se výrobou a distribucí místních potravin.

[63] Ve své práci věnuje rozboru právních forem a omezením české legislativy v souvislosti se sociálními podniky dvě poměrně obsáhlé kapitoly proložené citacemi právních výkladů Jan Skopeček (Skopeček, 2007: 48-86). Nedostatkům české legislativy ošetřující občanský sektor se stručně věnuje také M. Dohanlová. (Dohnalová, 2006: 66). Pozn. Občanský sektor vnímá tato autorka jako oblast sociální ekonomiky. Návrh legislativních úprav souvisejících s konceptem sociální ekonomiky vypracovalo občanské sdružení Orfeus v rámci projektu Hefaistos. Je dostupný na < http://www.hefaistos.org/text/SE-legislativni_navrhy.pdf>.

[64] Zlepšování národní legislativy si jako jednu z priorit stanovili účastníci mezinárodní koference s názvem „Enlarging the social economy“ konané v Praze v roce 2002.  Zúčastnilo se jí více než 600 lidí z Evropy, Asie i Afriky. Šlo o představitele družstevních asociací a federací, nadací, neziskových organizací, přítomni byli i představitelé podniků se spoluúčastí zaměstnanců. Silné zastoupení měla akademická obec. Viz <http://www.cecop-est.cz/conference_cz.html>. Na těchto stránkách je ovšem změněn původní název konference na „International Conference on Problems of Propagation of Social Economy“.

[65] Právní formy neziskového sektoru jsou ošetřeny těmito zákony: Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Seznam dalších zákonů úzce souvisejících s činností subjektů neziskového sektoru lze najít na <http://www.donorsforum.cz/platne-zakony-pro-neziskovy-sektor>.

[66] Jde o některé právní formy ošetřené obchodním zákoníkem, tedy zákonem č. 513/1991 Sb., ale i o subjekty podnikající dle živnostenského zákona č. 455/1991 Sb.

[67] Termín vymezuje § 1 zákona č. 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech takto: „Obecně prospěšným cílem je zejména rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiných humanitárních hodnot, ochrana přírodního prostředí, kulturních památek a tradic a rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu.“  Zákonné vymezení cílů sociálních podniků u nás teprve čeká na svůj zrod.

[68] Dle práva nadace ani nadační fond nesmí vlastním jménem podnikat, s výjimkou pronájmu nemovitostí, pořádání loterií, tombol, veřejných sbírek, kulturních, společenských, sportovních a vzdělávacích akcí (Zákon č. 227/1997 Sb., § 23, odst. 1).

[69] Podrobněji problematiku legislativního ošetření nadací vykládá J. Skopeček. Čerpá z právních rozborů Iva Telce. (Skopeček, 2007: 60-64).

[70] Dle informací Registru ekonomických subjektů je Informační středisko pro rozvoj Kopanic se statusem nadace v současnosti v likvidaci. Existuje pouze o.p.s. se stejným názvem a sídlem. Druhý subjekt „Nadační fond pro osobní rozvoj a zdraví“ existuje dodnes.

[71] Charity a diakonie chápe jako sociální podniky také I. Frühbauerová (2007: 30).

[72] Tyto formy jsou spolu s živností rozebrány ve studijním textu Univerzity Karlovy Sociální ekonomika a sociální podnikání v příloze III: Česká republika: právní formy podnikání vhodné pro sociální podniky (Dohnalová, 2007: 159-170).

[73] Dle § 2 obchodního zákoníku se podnikáním rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Z toho vyplývá, že pokud činnost subjektu spočívá výhradně v podnikání ve smyslu této definice, nemůže jít o sociální podnik.

[74] Česká legislativa narozdíl od většiny evropských států ošetřuje družstva spolu s obchodními společnostmi v obchodním zákoníku. V jiných zemích existují speciální družstevní zákony.

[75] Principy družstevní identity vztahuje M. Hunčová k následujícím standardům Mezinárodního družstevního svazu: 1. dobrovolné a otevřené členství, 2. demokratické řízení členy 3. ekonomická účast členů, 4. autonomie a nezávislost, 5. vzdělávání, odborné školení a informování členů 6. spolupráce mezi družstvy a 7. zájem o udržitelný rozvoj společenství. (vlastní překlad). Dostupné na <http://www.ica.coop/coop/principles.html>.

[76] Příkladem kapitalizovaného družstva může být např. COOP Centrum družstvo, které je nákupní aliancí spotřebních družstev (Jednota, Konzum, ZDK atd.) v České republice. Působnost této aliance je neuzavřená, nakupuje i pro nečlenské právnické osoby. Více viz  <http://www.coop.cz/>.

[77] Dle §2 zákona č. 455/1991 Sb. je živností soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.

[78] Živnost doplněna autorkou této práce.

[79] Pro upřesnění toho, co si lze představit pod pojmem „projekt obce“, uvádím konkrétní studované podniky, tedy obecní výtopnu na biomasu ve Svatém Janu nad Malší a Výtvarnou dílnu v Zahrádkách, která vznikla jako modelový projekt obnovy venkova.

[80] Pro upřesnění podniků s označením „bez oficiálního právního statusu“: 1. podnik: Projekt Ekologické poradny Kosenka „Přiveď ovečku“ forma: partnerství ZO ČSOP Kosenka (občanské sdružení) a soukromých ekologických zemědělců (právní forma: zemědělský podnikatel - fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku), 2. podnik: Tradiční trh ve Valašských Kloboukách organizovaný původně skupinou pořadatelů, která v září 2007 založila občanské sdružení Valašský jarmek, o.s., více viz <http://www.vmj.estranky.cz/>. 3. podnik: Společnost PRO-BIO má formu s.r.o., nicméně autorka popisuje projekt této společnosti, jímž je bezúročný výpůjční fond pro členy (ekologičtí zemědělci). 4. podnik: Pozemkový spolek Kosenka je občanské sdružení 5. Bioklub České Budějovice: Oficiálně již neexistuje.

[81] Téma preanalytických vizí ekonomie hlavního proudu a radikální ekonomie, případně jejích směrů, je komplikované a zasloužilo by si samostatnou pozornost na úrovni diplomové práce. V této práci pro něj není dostatek prostoru. Dané oblasti věnuje ve svých textech jistý prostor např. H. Daly (2004).

[82] Tyto způsoby nahlížení na úlohu třetího sektoru v širším evropském pojetí, do něhož spadají sociální podniky, ve své studii reflektují autoři J.L. Laville, C. Bozaga, J. Defourny, A. Everes, J. Lewis, M. Nyssens a V. Pestoff (Laville et al.,1999:10-12).

[83] Ekonomické potřeby, uspokojitelné spotřebou, ekonomie odděluje od potřeb neekonomických.

[84] Principy hospodářské koordinace mohou být tradice, příkaz či cenový (tržní) systém (Fuchs - Tuleja, 2005: 44-45).

[85] Blíže viz Keller (2005)

[86] Sociální podnikání vidí jako nástroj státní politiky zaměstnanosti V. Novotný (2006). 

[87] Vedle K. Polanyiho jsou s radikální ekonomií spojována další významná jména, např. K. Marx, P.J. Proudhon, F. Lassalle a mnohá další.

[88] Daly vymezuje uzavřený systém jako takový systém, jenž může s okolím vyměňovat pouze energii. V rámci

izolovaného systému nelze ani toto, naopak systém otevřený může s okolím vyměňovat energii i hmotu.

[89] E. F. Schumacher (2000: 147).

[90] Techniku s lidskou tváří popisuje E. F. Schumacher ve své knize Malé je milé jako techniku, která ...“by lidské ruce a hlavy nečinila zbytečnými, ale naopak jim pomohla být mnohem produktivnější, než kdy dříve“ (Schumacher, 2000: 147).

[91] Je otázkou, jak tento velmi obecný pojem v souvislosti se sociálními podniky chápat. Jak už jsem podotkla, v textech  o sociálních podnicích bývá jejich přispění k trvale udržitelnému rozvoji zmíněno, ale nerozvedeno. K trvale udržitelnému rozvoji se vyjadřuje B. Moldan: „Ve skutečnosti je idea trvale udržitelného rozvoje především vytyčením směru a zároveň “nejmenším společným jmenovatelem″, na kterém se dokázalo shodnout světové společenství. Nikdo nepředstírá, že trvale udržitelný rozvoj je nějakým definitivním plánem nebo “komplexní strategií″ pro budování nového světa. Znamená různé věci v různých oborech a v různých zemích a regionech.“  Dle definice uvedené v zákoně č. 17/1992 o životním prostředí je trvale udržitelný rozvoj společnosti takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.

[92] Uvědomuji si problém vymezení pojmu environmentální přínos a reflektuji tuto záležitost jako otevřenou otázku, kterou se zabývá Katedra environmentálních studií. V případové studii této práce se na základě vlastního úsudku pokusím označit environmentálně přínosné aktivity zkoumané firmy.

[93] Budu užívat zkrácenou verzi názvu firmy, tedy pouze STROM. Pro upřesnění chci podotknout, že v Registru ekonomických subjektů je firma vedena pod názvem „Ing. Jiří Marek“, na internetových stránkách je označena jako „Ing. Jiří Marek – STROM“.

[94] Práce na těchto táborech spočívá v pomoci při údržbě zvláště chráněných území, konkrétně jde o kosení a následný odnos biomasy z dané lokality.

[95] Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE) je vypracována podle mezinárodní statistické klasifikace ekonomických činností a je v souladu s dokumenty Evropské unie. Od 1.8.2008 plně nahradí stávající „Odvětvovou klasifikaci ekonomických činností (OKEČ)“.

[96] Dostupné na <http://www.istrom.cz/>.

[97] MPZCHÚ je zkratka označující maloplošné zvláště chráněné území

[98] J. Marek znovuobjevil starou  metodu zpevňování břehů pomocí haťoštěrkovýczh válců. Tato metoda byla používána v polovině 20. století mimo jiné na Váhu na Slovensku. Postup se J. Marek  naučil  podle studie Státního ústavu vodohospodářského v Praze a realizaci provedl na Zbytinském potoku na Prachaticku. V květnu by měl tuto metodu použít k vyztužení šíje meandru  přímo v jádru NPR Blanice na řece Blanici.

[99] Práce spočívá v sekání podmáčených lokalit, často rašelinišť, ve shrabání trávy a jejím odnosu na deponii či valník. Zapadnutí člověka nesoucího kopu mokré trávy na vidlích po pás do rašeliny není ojedinělým úkazem.

[100] Tato práce je placená, ovšem vzhledem k výši ohodnocení a předběžnému upozornění J. Marka na programovou náplň táborů nebývá výdělek jediným ani hlavním motivem účastníků těchto akcí.

[101] Seznam publikací a realizovaných naučných stezek je dostupný na <http://www.istrom.cz/>.

[102] Zde je ovšem na místě uvést, že lokálnost finančních toků spojených s činností firmy má svá omezení, a to vzhledem k charakteru pracovní síly najímané na letní brigády. Jde většinou o studenty z celé republiky, čili peníze vyplacené za vykonanou práci nezůstávají v regionu. Kdybych počítala lokální multiplikátor této firmy, tato skutečnost by jeho hodnotu snížila. Více k lokálnímu multiplikátoru na <http://www.thinktank.cz>. 

[103] V této souvislosti N. Johanisová pokládá otázku: „ ...nakolik je podnik skutečně „sociální“, tedy příznivý lidem, pokud není současně příznivý přírodě, na které  je lidský život závislý...“ (Johanisová in Hunčová, 2007)

[104]  Konkrétním problémem těchto tarifů je kromě nízké hodnoty také jejich vztažení na velikost plochy v chráněném území a nezahrnutí náročnosti upravovaného terénu.